"Tříoký král dlouho čekal na tuto chvíli, hodinu, ve které bude jeho osud konečně odhalen. Stojí v čele armády šílenství a vzteku, proti které by se žádný soudný tvor dobrovolně nepostavil. Možná nejsem soudnou, neboť budu znovu bojovat. Ne kvůli vítězství, ale kvůli přežití, pro naději, kterou může taková jiskra podnítit. Je to nepatrná naděje a smích Temných bohů hlasitě zní v mých uších... To je Konec věků..."
- Lileath, bohyně proroctví
Konec věků (od 2521 imperiálního kalendáře) je ohromnou kataklyzmatickou apokalypsou, o které bylo předpovězeno, že přinese konec světu Warhammeru. Byla předznamenána příchodem dvouocasé komety, znamení naděje i ničení, které značilo korunovaci nového Vyvoleného; Archaona Tříokého krále, Pána Konce věků a jeho úsilí způsobit zánik lidských národů Starého světa. Ve stopách této nevyhnutelné destrukce byly národy světa zaplaveny nekonečnou záplavou války.
Na západě, v zemích Naggarothu, se armády Khorna vrhly proti branám tohoto ledového království s cílem nepřinést nic jiného než zkázu a smrt. Temní elfové divoce bojovali za svá malá království, avšak jejich úsilí bylo odsouzeno k nezdaru, neboť jejich král Malekith je opustil, aby ještě jednou zaútočil na ostrov Ulthuan. Dokonce i na samotném Ulthuanu jsou vznešení elfové obleženi silami Chaosu, jak se přes jejich zemi převalily jejich hrůzné síly, vyvolávající démony a další hrůzné věci. V tomto věku sváru a se ztrátou jejich fénického krále mladý elf, princ Tyrion, povstal z řad, aby se stal novým vůdcem vznešených elfů vedoucím svůj lid skrz tento čas války a tragédie. Dále na jiho-západ v zemích Lustrie, v ohromné pralesní říši lizardmenů, byl rozpoután nový smrtící konflikt po stoletích míru. Brzy armády skaveního Morového klanu a chrámových měst lizardmenů bojovali v boji, který měl skočit totálním vyhlazením a zničením samotného měsíce.
Na dalekém východě vyhlídka na válku přicházející s koncem světa přivedla zelenokožce k šílenství. Zelenokožci vždy z války prospívali, bojovali stále - ať už s nepřáteli nebo mezi sebou. Ovšem náhlá potřeba brzy ovládla jejich jednoduché mysli, jak ucítili, že na severu roste něco velkého. Brzy jejich vzájemné bojůvky, které zamořovaly celou jejich historii, utichly a ohromná potřeba se spojit pod jediný praporec sjednotila rasu zelenokožců pro následný konflikt. Dokonce i trpaslíci, zavalití spojenci Říše a Sigmarova lidu, ucítili přicházející zkázu, když viděli chrlící vulkány Truchlivých hor, což vyústilo v ohromující vojenskou mobilizaci, která neproběhla od časů Prvního vpádu Chaosu. Brzy byly na světlo světa znovu vyneseny pradávné artefakty a trpaslíci se rozhodně připravili pro boj s vidinou na ustavení nového Zlatého věku svého lidu, když se pokusili na tento svět vyvolat samotné své bohy.
Ale bylo to v lidských zemích Starého světa, kde skutečně ležel osud světa. Kamkoli jste se podívali, byly národy Starého světa obleženy novými i starými prokletými silami. V jižnějších zemích Tilea a Estalia byli smrtelníci napadeni nestvůrami z nočních můr, které přišly z hlubin světa pod nohami. Brzy celá města padla do pracek skavenů, kteří znovu vpadli do světa, aby mu vnutili svou nadvládu. Ve feudálních zemích Bretonnie byly země i lid ničeny občanskou válkou, která zaplavila hrdé rytíře království, a byla odhalena dvě pradávná tajemství, které zachrání toto království od úplného zničení za cenu toho, že jiné odhalí pravdu, která rozerve království vedví.
Brzy utečenci začali po desetitisících plynout jako řeka do Říše, posledního velkého místa odporu proti zkáze, která hrozila zničením jich všech. Dále na sever, u ztracených zemí Kislevu se tyčil Zlatavý bastion, největší magická zeď, která kdy byla vytvořena, tak vysoká, že sahala až do mračen. Tato velká zeď byla jedinou věcí, která držela temnotu na uzdě a pokud by padla, nadešla by poslední bitva o osud světa, jejíž vítěz by si odnesl absolutní cenu - nadvládu nad celým světem Warhammeru.
Na Konci věků je však svět zatracen a z popelu starého povstane z temnoty nový svět, který bude následovat cyklus vzniku a zániku, který se už dlouho přibližoval.
Počátky
Svět stojí na pokraji zničení. Stál tam od počátku času samotného, když byli zničeni Pradávní. Brány Pradávných na pólech, kdysi zázraky technologie, zkolabovaly a spolu s nimi se do světa skrze divočiny severních a jižních pustin vyvalil Chaos. Od té doby, každých několik set let, natáhnou bohové Chaosu své ruce směrem k tomuto umírajícímu světu a pokusí se jej pro sebe získat. Není tak překvapivým, že to měl být šampión Chaosu, který sjednotí putující kmeny Severu a spustí Konec věků tak, jak je známe.
Hrozba Chaosu má mnoho podob, od mutujících vichrů magie, které se přelévají známým světem, po strašlivé kmeny bestiáků, které se plíží temnými lesy Starého světa. Nicméně je to korupce duší, znečištění ideálů a snů, které jsou těmi nejnenápadnějšími a nejsmrtonosnějšími zbraněmi, neboť uvnitř každého se skrývá kus Chaosu. Je tak možná správným, že největší hrozba Říši nevzešla od vojevůdce Kurganů nebo bestiáckého náčelníka, ale od jednoho z jejich vlastních řad.
Tento člověk měl jméno Diederick Kastner a byl to vysoce oddaný a zanícený templář dvouocasé komety narozený jen pár let po době Magna Pobožného a První velké válce proti Chaosu. Skrze Diedericka Kastnera, muže který v zoufalství pozvedl prokletý plášť Archaona, bylo předpovězeno v Liber Caelistior, prokleté Knize věštby sepsané Necrodomem Šíleným, že se Sever a Jih spojí v krvi Vyvoleného. A skutečně tomu tak je, neboť Archaon má v sobě jak norský, tak nordlanderský původ, jeho otec byl šampiónem vargských kmenů, který znásilnil schoulenou nevinnou během nájezdu, který vypálil jeho rodiště Hargendorf v roce 2390 imperiálního kalendáře. Se smrtí jeho matky a nenávistí svého nevlastního otce kvůli jeho původu, bylo ze znásilnění zrozené dítě později adoptováno místním sigmaritským knězem a stalo se rytířem-templářem Řádu dvouocasé komety, bojujícím statečně a s vírou ve službě božskému králi Sigmarovi. Ovšem, když mu byl odhalen jeho pravý původ a osud, Diederick Kastner ztratil naději a hledal spásu, cestuje mnoho mil směrem k srdci své víry.
V masivním Chrámu Sigmara v Altdorfu prokletý templář poklekl před zlatou sochou Sigmara a prosil o znamení, žádal o pomoc před temnotou, která ho stravovala. Ovšem zlatá socha stála v tichosti a s jejími nevyslovenými slovy věděl templář, že nemá naději. Zavrhl bohy jihu, ale stále si udržoval svou nenávist k temným bohům svého otce. Přijal krutý osud postavený před něj jako způsob, jak splatit osudu zlo, která na něm napáchal. Tak se Diederick stal Archaonem Vyvoleným, Trojokým králem, největším ze šampiónů Chaosu. Jeho skutky se stanou legendami a jeho armády budou ohromující - a nespočty nepřátel jeho moci budou ležet v jeho strašlivých kročejích. Ale hluboko uvnitř bude bohy Chaosu a zmar, který mu přinesli, nenávidět. Tak povstal poloviční norský vojevůdce, aby naplnil svůj osud a přinesl konec všemu, přičemž na konci samotném se postaví bohu svého lidu, celého lidstva.
