(pozdní 2522 až střední 2523 imperiálního kalendáře)
"Lidstvo nepoznalo svou zkázu - zatím. Pouze slyšelo bubny na severu a vědělo, že se blíží válka. Někteří budou bojovat. Jiní zatratí rozum a budou hledat vykoupení ve svatém písmu či zkáze. Jsou však šáleni. Temní bojové jsou silnější než kdy jindy a staří bohové slábnou. Jen ve smrti lze najít klid."
- Lileath, bohyně proroctví
Ke konci roku 2522 imperiálního kalendáře se to, co zbylo z elfích království, začalo pomalu obnovovat a opevňovat ve víře, že minulý vpád byl jen předstupněm mnohem strašlivější invaze v budoucích letech. Přestože národy lidí zůstávaly nadále nevědomy o přicházejícím střetnutí, neplatilo to pro starší a moudřejší národy světa, neboť ty se s podobnou apokalypsou setkaly už v minulosti a připravovaly se na to, co má přijít.
V samotném středu trpasličích království Karaz Ankor se všichni zbývající trpasličí králové shromáždili v síních předků Karaz-a-Karaku a domlouvali se o činech, které mají učinit, aby zajistili přežití své civilizace. Král Kazador z Karak Azulu se domníval, že by měli zahradit trpasličí pevnosti před vnějším světem a ponechat svět jeho osudu stejně, jako učinili jejich předci před mnoha generacemi. Mnozí z dvora podporovali Kazadorův plán, ale velekrál Thorgrim Záštinoš s takovým zbabělým činem nesouhlasil, podporován jak králem Ungrimem Železopěstí z Karak Kadrinu, tak králem Belegarem z Karaku Osmi vrcholů. Rozděleni v této otázce, pokračoval král Kazador ve své pýše spolu s několika dalšími trpasličími králi následujícími jeho příklad s přípravami na zahrazení jejich pevností před vnějším světem. Neschopen sjednotit svůj lid, král Thorgrim začal být i znepokojen ze zpráv, že jejich podzemní nepřátelé pozastavili své nekonečné útoky, temné znamení, které by mohlo předcházet okamžité invazi velikostí nesrovnatelné s ničím v jejich historii.
Na dalekém jihu, v pískem sevřených chrámech Nehekhary se největší z králů hrobek, král Settra, probudil ze svého hlubokého spánku, cítě změnu ve větrech magie, které s sebou nesly znamení války a změny. Vida skrze vize krveprolití a utrpení, Settra zahlédl znovuzrození pradávného a strašlivého nepřítele a věděl, že probuzení musí začít. Ve spěchu kněží smrti cestovali Zemí mrtvých a budili krále hrobek po tuctech, žádaje je o probuzení jejich nespočetných legií. V Kostlivém údolí začaly nekrotekové k životu probouzet samotné kameny svých soch a během několika dní se dlouhá kolona kamenných válečných sfing vydala na svou dlouhou cestu směrem ke Khemri. Tam hlavní nekrotek Ramhotep, ve své nemilosrdné rozhodnosti, začal za hradbami pradávného města pracovat na svém dosud největším dílu. Na řece Velký Mortis se válečné flotily Khemri spojily s armadou Zandri, zaplňujíce celou deltu Mortis tisíci válečných lidí. V království Lybaras se velkokrálovna Khalida setkala ve své trůnní místnosti s knězem smrti a připojila své legie lučištníků ke společnému účelu. Brzy legie za legií nemrtvých válečníků pochodovaly po planoucích píscích, připravujíce obranu této už tak mocné civilizace před návratem nejnenáviděnějšího z jejich nepřátel, Nagashe, Pána smrti.
Ale bylo to v zemích Říše, kde se objevily první známky nadcházející války. V prokletých zemí Sylvánie sestoupila na tento neutěšený kraj nesvatá temnota, budící mrtvé z jejich spánku a zabíjející tu trochu života, která se tu pořád držela. Povstal starý nepřítel a hrabě Mannfred von Carstein konečně oznámil, že se Sylvánie jednou provždy odtrhává od Říše.
