Souboj Císaře s Horem Vojevůdcem I.

Bitva o Terru začala masivním orbitálním bombardováním flotilou Hora Vojevůdce, které bylo předzvěstí invaze. Z orbity se snášela nepolevující záplava střel a laserů s cílem ochromit obranu kolen Císařského paláce a umožnit masivní invazi na planetu. Ačkoli flotila Segmentum Solar a obránci obrovské orbitální základny na Měsíci dokázali zadržet a zničit více než čtvrtinu lodí zrádcovské flotily, stejně jako na povrchu i ve vesmíru jich bylo příliš málo, aby mohli vzdorovat dlouho, a tak byli bez milosti zničeni.

V tomto temném období byly vybojovány jedny z největších bitev lidstva. Na úlovém světě Thranx padl více než milion vojáků za jediný den na vražedných pláních Perdagoru. Na spalujících pouštích Tallarnu u výběžku Ka'an se střetlo padesát tisíc tanků v největší obrněné operaci všech dob. Během výsadku na Vanaheim byla povstaleckými silami vyhlazena tři úlová města jako varování proti odporu, nicméně obránci bojovali až do konce. Jako rakovina zkazilo kacířství celou strukturu Impéria. A právě na Teře, v samém srdci Císařova Impéria se rozhodlo o osudu lidstva.

I přes ochranný štít se Císařský palác dunivě otřásal. S rachotem mučeného kamene vypadávaly sochy nebeských andělů ze svého výklenku vysoko nad Zlatým trůnem Země a tříštily se o mramorovou podlahu o kilometr níže. Při dopadu se rozbíjely na milion úlomků. Střepiny kamene se chodbou rozlétávaly do všech stran v podobě smrtících šrapnelů.

Ze svého trůnu Císař sledoval své věrné válečníky ponořené do zmatku. V tomto sálu se nacházelo deset tisíc mužů, všichni ostřílení veteráni nespočtu bitev a každý z nich teď panikařil. Císař sám věděl, že jeho mlčení je děsí ještě více než ozvěny nepřátelských těžkých zbraní. Dívali se na něj s nadějí, kterou jim nemohl poskytnout.

Poprvé ve svém dlouhém tisíciletém životě prožíval zoufalství. Velikost jeho porážky byla omračující. Obrovská pevnost na Luně padla, rozdrcená palbou lodních děl. Většina Terry je pod Vojevůdcovou nadvládou. Zrádcovští titáni, mechaničtí obři tyčící se do výšky třiceti metrů, obklopující palác jsou drženy na uzdě jen díky zoufalé snaze několika věrných. Je pouze otázkou času, kdy obrana paláce selže a poslední bašta odporu padne.

"Pane, jaké jsou vaše rozkazy?" zeptal se Rogal Dorn, mohutný bělovlasý primarcha legie Imperiálních Pěstí. Jeho zlaté brnění ztratilo svůj nadpozemský lesk, promáčknuto na dvanácti místech od výbušných projektilů bolterů. V zašpiněném obličeji se mu zračilo odhodlání převažující nad únavou. Císař neodpovídal. Byl ztracen v hledání odpovědí na své otázky.

Konečně přišel na temné místo, čas zkoušky, éra skrytá za jeho vizemi a jasnozřivostí, kde ji nemohl spatřit. Okamžik, kterého se vždy tak obával nastal. Je to čas mého konce, divil se? Kdy všechno skončí? Je to důvod, proč jsem se dostal na hranici svých prorockých sil? Je to má smrt?

Horus

Cítil se zmatený. Dokonce i nyní, když zrádcovské Vojevůdcovy síly bily na jeho bránu, bylo těžké uvěřit, že byl zrazen.

Horus byl více než jen jeho důvěryhodný přítel, spíše jeho oblíbený syn. Ze všech nejbližší. Z celého bratrstva primarchů se právě na něj spoléhal nejvíce. Ani na vteřinu nepochyboval o tom, když k němu přišla zpráva z mrtvých světů, kde se shromažďovaly Vojevůdcovy síly. On sám sebe klamal, že Horus musel mít dobrý důvod tak činit bez promluvy nebo jeho souhlasu. Měl jsem být varován díky své jasnozřivosti, pomyslel si.

"Pane, jaké jsou vaše rozkazy?" zeptal se Kane, současný generální továrník Adeptus Mechanicus. Když vše nasvědčovalo tomu, že Mars padne mnohem dříve než Země, několik skupin technokněží odletělo na Terru s nejnovějšími technologiemi. Jen díky nim mohli být Astartes vyzbrojeni moderními zbrojemi Mk.VII "Imperator". Zíral na Císaře a světla jeho očních implantátů se otáčela a vrněla. Ještě jednou Pán lidstva neodpovídal. Kaneho přítomnost mu připomněla, že ani vedoucí radě Adeptus Mechanicus se nedalo věřit. Jeho nadřízení, bývalí generální továrníci, přešli na Horovu stranu. 

Na Marsu zuřila mezi frakcemi technokněžstva občanská válka. Byly znovu použity starodávné, zakázané zbraně. Virové bomby zabily miliony. Fúzní granáty zjizvily zemi.

Tolik toho bylo ztraceno. Znovuobjevené staré vědomosti a střípky konstrukčních šablon jsou z větší části opět nenávratně pryč. Librarium Technologicus je v plamenech, starobylé hlavní datové systémy roztavené. Věk bbnovy je pryč. Velká křížová výprava, pátrání a připojování dávno ztracených světů a stejně tak objevování znalostí a umění, je u konce. Naděje zničena Horovou zradou.

"Pane, jaké jsou vaše rozkazy?" zeptal se Sanguinius, okřídlený anděl a primarcha Krvavých Andělů. Stál hrdě ve své zlaté zbroji a hleděl na Císaře planoucíma očima. Jeho vznešená tvář byla vztekem změněna do strašlivé podoby. 

Císař věděl, že se stále spoléhají na jeho vedení. Oni v něj stále věří. Myslí si, že je může vyvést z této pasti. Mýlí se.

Horus byl tím největším dobyvatelem, jakého galaxie kdy poznala. Kdo by to měl vědět lépe, než jeho otec a stvořitel. Staletí válek ho vzdělala. V jeho plánu nebude žádná chyba, žádná mezera, kde by se spoléhal na štěstí. Pokud ano, musel by být blázen.

Císař se díval dolů na tváře svých stoupenců, viděl jejich důvěru a cítil tíhu zodpovědnosti, kterou ta přináší. Kvůli nim by se měl snažit, i když je to beznadějné. Poslal svůj jasnozřivý zrak, umožňujíc tak mysli opustit zničené zahrady paláce, poslední ztracené kousky ráje a vystoupat dál přes oblast, kde zuřil kolosální souboj titánů o zkroucené sochy ozářené mdlým měsíčním světlem. Božské stroje Legio Victorum se utkávali se zmutovanými titány Legio Mortis. Viděl celou válku rozprostírající se pod ním. Sledoval zkázu armád i legií z rukou kacířů. Statisíce těl pokrývaly zemi a musely být odklízeny buldozery. Pokračoval až vysoko k nebi, kde tušil přibližnou polohu bojové flotily bitevních bárek. Déšť orbitálního bombardování drtil zmučenou Terru. Uprostřed těch tisíců zářících bodů našel Vojevůdce.

Štít Ducha pomsty byl mimo provoz. Krátce se podivil proč. Je zrádcova důvěra tak ohromující? Napíná své vědomí, aby byl svědkem bitvy? Nebo je to past? Císař se upnul k lodi a odvrátil se od toho, co tušil uvnitř. Jak by mohl Horus uzavřít smlouvu s takovými ohavnostmi.

Císař byl rozhodnut. Past, nebo ne, tohle je jediná příležitost která se naskytne. Byl tak zoufalý, že neměl jinou možnost, než ji využít. Dokonce i když se jeho duch navracel do těla, přepadala ho zlá předtucha, musí se s Vojevůdcem utkat.

"Tři legie Astartes a dva miliony vojáků jsme postavili na vaši obranu, pane. Každý z nás se bez mrknutí oka postavil mezi vás a válečnou zkázu. Jsme těmi nejmocnějšími lidmi, jací se kdy narodili. Jsme plamenem lidstva, když zbytek galaxie pohasíná. Ve staletí válek proti cizákům, lžím kacířů, odporu proti mutantům jsem nikdy nepoznal strach. Ale vaše ticho mě děsí. Jaké jsou vaše rozkazy?" Sanguinius se ptal znova.

Pán lidstva otevřel oči. Jeho hlas byl plný moci a rozhodnosti. "Připravte se teleportovat. Napadneme nepřítele na jeho vlastní půdě." Muži se začali usmívat jistotou. Dokonce i primarchové. Nyní měli cíl. Císařův pohled padl na Malcadora. Ten kývl a vydal se směrem k Císaři. Někdo bude muset zaujmout jeho místo na Zlatém trůnu.

Záblesk světla a pocit chladu. On i jeho družina se teleportovali na Horovu vlajkovou loď. Císař se rozhlédl kolem sebe a uvědomil si, že je něco špatně. Stál v rozsáhlé, pokroucené komoře s několika mariňáky. Zbytek výpravy i s primarchy byl pryč. Jak je to možné, divil se. Mohl Horus narušit teleportační paprsek? To je tak silný?

Šílené hlasy drmolily uvnitř jeho hlavy. V černých kamenných stěnách jsou zachyceny pokroucené postavy. Najednou se po jeho noze vymrštily ruce s drápy a klepety, ale hravě je odrazil. Jeho osobní stráž však takové štěstí neměla. Ozvaly se multi-melty a boltery, jak se mariňáci pokoušeli prorazit skrz démonické útočníky. Muži křičeli, když byli vtaženi do temné a slizké stěny. Když byli pohlceni, vlnky se šířily z místa, kde zmizeli. Císař tasil svůj plamenný meč a jeho zář zalila okolní prostor světlem. Hluboká temnota a nazelenalý svit ustoupily. Čepel se mihla a oddělila démonická chapadla sevřená kolem jednoho z mariňáků. Svolal své mocné psychické schopnosti. Svatozář se rozzářila nad jeho hlavou, když vypustil nezastavitelnou sílu. Jiskřící výboj se přehnal přes démony a srazil je zpátky do immateria. 

Císař opět využil své jasnozřivosti ve snaze najít primarchy, ale stěny obrovské bitevní bárky rušily jakékoli psychické spojení. Gestem naznačil svým válečníkům, aby ho následovali.

Družina putovala palubami lodi pokroucených šílenou mocí Chaosu do bizarních tvarů. Velké dvoukřídlé dveře s vyrytými zmučenými tvářemi se zatáhly do stěn vytvořených z růžového masa místo kamene. Pulzující žíly bublaly horkou krví podél potrubí v podlaze. Koberce ve tvaru jazyků se táhly přes podlahu.

Okřídlené a zdeformované věci, které snad kdysi měly lidské tvary poletovaly kolem žeberních kostí klenutého stropu. Mariňáci v hrůze lapali po dechu a rozhlíželi se kolem sebe. Císař je i sebe uklidňoval a zaháněl strach na tomto mrtvém místě. Prošli prohlubní a uzřeli obří srdce. Skupina byla pokropena žlutavou kyselinovou tekutinou která sršela z pokroucené chrupavky. Někdy zaslechli palbu, ale když dorazili k místu boje, nenašli nic.

Zrádci

Nazelenalé mlhy par zatemňovaly jejich zorné pole a zahalovaly tak masožravý kámen. Mračna hmyzu obalovala jejich těla a ucpávala dýchací cesty. Museli tak přepnout na vnitřní zásoby kyslíku zbroje.

Byli přepadáváni mumiemi ve zbrojích Astartes, následovanými hordami zmutovaných bestií. Jeden po druhém umírali. Na konci bojů stál pouze samotný Císař. Teprve teď mu bylo dovoleno vstoupit do přítomnosti Vojevůdce.

Dokončení >

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.