Seamusova hanebnost je známa po celém Malifaux. Příběhy o jeho krutých zločinech plní titulní stránky všech novin. Lov na tohoto sebevědomého vraha je senzací, o které se diskutuje ve všech salónech a kavárnách Nového Amsterodamu. Malifaux je pro ně pouze pohraničím. A to nejen pro svou vzdálenost od "civilizace", ale hlavně kvůli bezpráví a zločinnosti, které představuje právě Seamus a jeho činy.
Zatímco byla Guilda a ostatní frakce zaměstnány vzájemným soupeřením o Soulstony, Seamus objevil v ruinách města Malifaux moc. Jsou zde knihovny plné knih obsahujících tajemství dávno zmizelé rasy. Z těchto tajemství Seamusovi nejvíce učarovala nekromancie. Jeho kořistí se stalo mládí a krása, aby mohl tuto zvrhlou formu magie praktikovat.
Seamus vzbuzuje v obyvatelích města Malifaux strach. Děs, který předčí i strach z démonických monster Nezrozených, která se potulují ulicemi města. Pouhá fáma o jeho přítomnosti dokáže vyvolat chaos a nepokoje. A těchto zmatků sám využívá k více než odvážným útokům proti majetku a příslušníkům Guildy a Unie. Rozsah jeho zločinů však bude růst. Jeho cílem je dovést své nekromantské schopnosti až k vrcholnému umění. A toho dosáhne jen zdokonalováním svých ohavných dovedností.
Na rozdíl od svých kolegů z řad oživovatelů je Seamus velmi puntičkářský v provádění rituálů, jejichž postup našel v prastarých svazcích. Na stránkách těchto grimoárů jsou popsány duchovní bytosti, které mohou získat fyzickou podobu pouze pomocí nekromancie. Je psáno, že tito duchové mohou s naším světem komunikovat pomocí odporných rituálů a krvavých experimentů. Moc těchto duchů vstupuje do našeho světa právě pomocí různých nekromantických rituálů, které jim umožňují vniknout do těl oživených mrtvol.
Díky své horlivosti a prastarým knihám dosáhl Seamus kontaktu s duchem hrobu a naslouchá jeho našeptávání. Učí se od něj a objevuje další nové tajemné rituály a praktiky. Je do nich však tak zabrán, že si neuvědomuje si, že by jeho temný patron mohl mít své vlastní plány.
