Void Dragon je příslušník rasy C´tan, bohům podobných stvoření, uctívaných Necrontyr a později i necrony. Nejstarší prameny ho zmiňují v souvislosti s technikou a technologiemi, jeho blízkému vztahu k nim a úžasným schopnostem je ovládat. V přepisu hlasové komunikace mezi inkvizitorem Horstem a technoknězem Alagosem je popisován jako nejsilnější z hvězdných bohů a také jako ten, který dokázal vytvářet téměř neporazitelné válečníky.
Také se zde uvádí, že tito válečníci byli schopni metat na své nepřátele blesky, což má možná souvislost s bleskovými poli necroních lordů, ačkoli text hovoří o mnohem hromadnějším užití, rvoucím zem na kusy. Necroni, v té době mnohem silnější, než ti, kteří se nedávno objevili, ale byli poraženi eldarskými válečníky, známými jako železní rytíři nebo prostě rytíři, což byly duše dávno zesnulých eldarů. Toto bylo před vzestupem Slaaneshe, takže jejich duše nebyly pozřeny, ačkoli jejich další osud je neznámý.
Zdá se, že eldaři byli imunní vůči bleskovým zbraním necronů, což naznačuje, že tito necroni pravděpodobně nebyli vybaveni nechvalně známými Gaussovými zbraněmi, kterými byli možná vyzbrojeni až po těchto bojích. Wraithguard, bojový stroj eldarů, má velmi podobné, téměř stejné prvky, jako tito železní rytíři. Je zde řečeno, že eldaři čelili mnoha necronům, ale žádný z nich nebyl schopný porazit byť jen jednoho železného rytíře, kteří byli skutečně neporazitelní.
V klidném období, získaném díky železným rytířům, kovářský bůh eldarů Vaul vytvořil talismany Vaula, nebo, jak se jim říká v Impériu, pevnosti Blackstone. Tyto létající pevnosti byly také ovládány dušemi zesnulých eldarských věštců a byly použity Vaulem k útoku na Void Dragona s úmyslem ho zničit. Zde legenda končí a to, co se stalo dále, jsou pouhé teorie, ale útok nejspíše nevyšel, což si mysli i inkvizitor.
Podle všeho Císař sám porazil stvoření s takřka božskou silou, někdy okolo dvanáctého století (některé texty uvádějí, že to bylo za vlády císaře Diokleciána, což by však znamenalo, že by to bylo okolo třetího až čtvrtého století). Poté cestoval na Mars a uvěznil entitu do Noctiského labyrintu a záměrně ji nezničil. Dochované záznamy mluví o stvůře, která "vypila srdce hvězd" a "uctívané jako bůh", což naznačuje, že by to mohl být jeden z rasy C'tan.
Nemá žádné jméno, ale Císařem byl nazván Drakem z Marsu. Jakmile začaly warpové bouře a Temný věk technologie končil, Drak z Marsu začal vysílat ze svého vězení sny, aby naučil lidi stavět úžasné stroje, a ti jej za ně na oplátku uctívali. A tak byl Drakem z Marsu stvořen Adeptus Mechanicus. Nikdo ve skutečnosti nevěděl, že toto byl celou dobu Císařův plán: vytvořit technologicky vyspělé společenství, které by bylo schopno podporovat jeho Velkou křížovou výpravu.
Drak z Marsu je bytost a místo zároveň. Nachází se pod Noctiským labyrintem, jako prázdná jeskyně obrovské velikosti a se stěnami pokrytými stříbrem. Jeskyně je v podstatě nekonečná, jelikož fyzické zákony prostoru zde nic neznamenají. Vzduch je zde zlověstný a člověk může cítit vztek a nenávist boha, jenž je zde uvězněn, což dohání k šílenosti. Drak je chráněn malou skupinou lidí, kteří měli ve svých snech vize a díky tomu jsou schopni ovládat a opravovat jakékoli stroje pouhým dotekem. Tato schopnost však nepochází od Draka, ale je projevem jejich velkých psychických schopností.
Například Dalia Cythera, strážkyně během Horovy Hereze, obdržela své schopnosti, když se dostala do přímého kontaktu s Akashickým čítačem, psychickým zařízením podobným Zlatému trůnu. Tato skupina, zvaná Děti draka, žije jeden po druhém uvnitř Draka samotného. Uvnitř jim pak jeho síla dává nesmrtelnost, dokud nepřepustí své místo dalšímu strážci.
