+++ ZAČÁTEK HLASOVÉHO ZÁZNAMU +++
Veliteli,
Podle instrukcí inkvizitora Czevaka jsem se svým týmem Hlídky smrti plnou rychlostí vyrazil za nouzovým voláním obleženého 23. cadianského pluku. Cadianci byli skutečně napadeni necronskou nájezdnickou armádou nevídané velikosti, navíc doprovázenou obrovskými megalitickými stavbami, které byly hlášené již ve starších zprávách. Imperiální garda splnila svou úlohu, takže my jsme se mohli soustředit na náš úkol. Bratři Emeric a Weiss zahájili palbu ze svých bolterů vzor M.40 nabitých psychicky obohacenými raketami Odysseus na necrona určeného značkovacím paprskem bratra Queta. Protože reaktivní jádro těchto nábojnic je odstraněno, aby se zajistilo, že zůstanou neporušené, bylo třeba několika přímých zásahů z těžkého bolteru bratra Saula, než necron konečně padl.
Přesně podle předpokladů aktivoval poškozený xenos teleportační zařízení a ztratil se. Z krátké komunikace s Astropatem úderného plavidla jsem se dozvěděl, že rakety Odysseus z bojiště zmizely také. Ihned jsem proto nařídil stáhnutí, na které Thunderhawk reagoval chvályhodnou rychlostí.
Vidění Astropata Mieshy odhalila pozici naší kořisti s naprostou přesností, místo, kde se nalézají rakety Odysseus určila jen několik vteřin poté, co se můj tým ocitl na palubě. Nejvyšší rychlostí jsme proto zamířili k Berienu, mrtvému světu na okraji soustavy a místu, kam se necron přesunul. Volný čas před příletem jsem využil ke kontrole a posvěcení svých zbraní a přípravě mé duše na nadcházející operaci.
Jak jsme se blížili k cíli, jinak plochý horizont, začal být narušován cizáckou architekturou, především obelisky a pyramidami. Vstupovali jsme do nekropole, o tom jsem nepochyboval, a podle skeneru se necron nacházel ve vyschlém srdci mrtvého města. Thunderhawk přistál uprostřed komplexu hrobek a my jsme vstoupili do mnohořadé stavby, jejíž architektura jako by popírala gravitaci i logiku.
Trvalo několik hodin, než jsme prošli bludištěm chodeb a kroutících se tunelů vedoucích k našemu cíli. Vedení Astropata Mieshy však bylo nedocenitelné a nakonec jsme, díky milostivému Císaři, nalezli komnatu, po které jsme pátrali.
Sál se prostíral do výše a do dáli, obří pilíře mizely v temnotě, a prostor byl tak mohutný, že by snadno pojmul titána Drancíře, aniž by se jeho pancíř dotýkal klenutého stropu. Skener v té chvíli selhal a žádný signál už nepřijímal, vzhledem k pohledu, který se nám naskytl, ho ale nebylo třeba.
Podél hieroglyfy pokrytých zdí se do dáli mačkaly řady necronských bojovníků, mnozí ve stavu mimořádného poškození. Kolem nich nehlučně kroužila obří pavoukovitá zařízení, praskající udržovací pole promítala na poničené stroje. Kolem deaktivovaných bojovníků jako roj třpytivého hmyzu poletovaly a vířily střepiny rozlámaného kovu, dokud nebyl necron znovu celý. Větší přiblížené odhalilo, že obří opravárenské automaty obklopují oblaka lesklého prachu; bratr Quetus se domýšlel, že jde o mikroskopické organismy provádějící opravy.
Zatímco jsme přihlíželi, zhmotnili se na konci řady další tři necronští bojovníci, jeden byl pouhé torzo, které se objevilo ve výši hrudi a s hlasitým rachotem dopadlo na zem nedaleko od nás. Byli jsme odhaleni, a necroni, kteří byli zase celí, procitli z nečinnosti, pozdvihli své prastaré zbraně a trhaně vyrazili vpřed. Neměli jsme na výběr, museli jsme bojovat, protože bratr Kranovic ještě nedokončil velebení termických náloží.
Musím přiznat, že možnost úniku jsem považoval za stále vzdálenější, protože z řad u stěn se oddělovalo stále víc a víc funkčních necronů a z průchodu na opačné straně sálu se valila vlna mechanických skarabů. Utvořili jsme kolem Kranovice obranný kruh a připravili se prodat své životy co nejdráž. Během vteřin byl Quetus stažen z kůže a jeho výkřik zuřivosti se ozvěnou rozlehl obří komnatou. Phaedron se vřítil do nejbližšího chumlu bojovníků, aby Kranovicovi získal čas, jeho energetický meč jich několik přeťal ve dví, pak ho však pohřbila hora tichých, bodajících necronů. Andric a Emeric se přidali k mé střelbě, ale byli rozloženi na základní atomy dříve, než stačili své boltery vyprázdnit. Weiss zápolil v kusadlech jednoho z pavoukovitých automatů a roztříštil ho svou energetickou pěstí právě ve chvíli, kdy mu to rouhačské stvoření odtrhlo nohy od těla. Dalasq zemřel bez hlesu a když se zhroutil, jeho bolter stále divoce pálil. Horda již byla téměř u nás, když Kranovic konečně kývl, že je s prací hotov. Vyžádal jsem si teleportaci zbytku oddílu na úderné plavidlo. Proběhla okamžitě, pouhé vteřiny před výbuchem.
Kompletní zprávu, včetně video-deníku zaznamenávajícího útroby té pekelné komnaty, má v rukou inkvizitor Czevak. Jen se modlím, aby informace, které jsme získali, stály za život tolika mých bojových bratří.
Nechť Císař vede jejich duše.
+++ KONEC HLASOVÉHO ZÁZNAMU +++
