Pomoc elfů
Jak Teclis slíbil, vznešení elfové i přes své boje proti temným elfům vyslali pomoc. Pět set elfů v čele s Teclisem a dračí lodě z lothernské flotily. Uskupení lodí pod vedením lorda Aislinna strážila severní pobřeží Říše proti nájezdníkům z Norsky. Aislinn tak poslal několik lodí k blokádě Erengradu; sám napadal seveřanské vesnice a šířil tak mezi jejich obyvateli strach a zmatek.
Napadení Lustrie
Mezitím povstal Kult rozkoše vedený temnou elfkou Morathi a Khainův kult se mu nedokázal postavit na odpor. Morathi, jejíž syn - černokněžnický král Malekith - byl právě na tažení v Ulthuanu proti vznešeným elfům, se obávala hrozby ze severu a tak se rozhodla využít hordy Chaosu pro své vlastní cíle. Morathi značně posílila kult Slaaneshe a poté spolu s ostatními čarodějkami vyrazila na svém černém pegasovi Sulephetovi na sever.
Společně přeletěly strážní věže až k území divokých kmenů Hungů. Během orgastického rituálu Morathi vyvolala démony boha rozkoše a nechala je napadnout nepřátelské Kurgany. Ostatní přeživší jí rychle přísahali poslušnost. Tak se stalo, že se Morathi spojila s kmeny, které dříve napadaly hranice Naggarothu. Zpráva se rychle šířila a Morathi se mezi kmeny začalo říkat Slaaneshova nevěsta.
Se svou hordou se pak vrátila do Naggarothu, kde ji přeskupila a vyrazila do tropických džunglí Lustrie, hnána touhou po dávných divech Prastarých. Před svým synem Malekithem se ospravedlňovala jeho vlastní chtivostí. Po vylodění v Lustrii její vojsko rychle obsadilo jednu z pyramid, ale jeho postup zastavily útoky lizardmenů.
Velký kněžský mág Slann Mazdamundi na novou hrozbu zareagoval a začalo Velké probuzení. S bran Itzy vyrazila armáda lizardmenů a překročila Amazonku. Na západním ostrově pobřeží Lustrie se k sérii nájezdů připravilo rozsáhlé loďstvo. Brzy začala bitva mezi předvojem vojska lizardmenů a prvními nepřáteli. Terradoni potápěli lodě a salamandři je zapalovali. Postup nepřátel se zastavil a mnoho válečníků útočící armády prchlo do hor, kde se připravovali k útoku na město pyramid Tlanxla, jež mělo sloužit jako nový opěrný bod.
Z Tlanxlu se vyřítila strašlivá horda terradonů a stegadonů a zamířila do Morathina tábora. Obloha byla temná, plná prachu od hrozivých rituálů, a nedaleko města Tlanxl a ústí řeky Quetzy se strhla bitva. Boj byl krutý. Nájezdnická armáda byla obrovská, ale lizardmeni měli výhodu známého prostředí.
Kněžský mág Mazdamundi se spojil se svým spojencem Xlanhuapecuem a ten připravil svá vojska k obraně. I když lizardmeni zvítězili, mnoho nepřátel jim uniklo do hlubin džungle, odkud dál podnikali nájezdy. Lizardmeni se je vydali pronásledovat, odhodláni svůj domov očistit, ale i oni utrpěli značné ztráty a útok je před narůstající mocí Chaosu oslabil.
Hory konce světa
Archaon, jenž se poučil z chyb svých předchůdců, vyslal Vardeka Croma do Middenlandu přes Hory konce světa. Kurfiřti Stirlandu a Averlandu tváří v tvář takové hrozbě odmítli poslat svá vojska na sever. Karl Franz stál před těžkou volbou. Naštěstí však přišel posel trpaslíků se zprávou z pevnosti Karak Kadrinu. Král trolobijce Ungrim Železopěst slíbil, že Cromovu hordu zadrží. Díky tomu hrabata Stirlandu a Averlandu souhlasila s vysláním poloviny svých jednotek.
Armáda byla tak velká, že se nemohla plavit po Talabeku, a reiklandské vojsko a Valtenovi stoupenci se proto vydali na východ. V hlubokých lesích Ostlandu se stále skrývaly zbytky hordy Surthy Lenka a několika protiútoky vyhladily pár měst. Karl Franz slíbil kurfiřtovi Talabheimu, že hrozbu potlačí, a získal tak jeho podporu. Armáda cestou na východ vybojovala několik menších potyček, ale kvůli útokům bestií na zásobovací trasy postupovala jen pomalu. Pak se před cestou do Talabheimu seskupila seveřanská horda vyznavačů Slaaneshe, čekající na příchod říšských vojáků.
Bitva trvala do soumraku a nepřátelská armáda byla zcela zničena. Po třídenním pochodu dorazil císař do Talabheimu. U hlavního města tábořila talabheimská armáda spolu s pěti stovkami elfů v čele s Teclisem a jednotkami trpaslíků. Vojáci provolávali císaři a Valtenovi slávu. Teclis daroval Valtenovi nádherného elfího oře Althandina. Trpaslíci s Barakem mu zase věnovali gromrilové brnění vykované v dávných dobách pro samotného Sigmara. Když se pak Valten vyšvihl do Althandinova sedla a pozvedl Ghal Maraz, propukl shromážděný dav v jásot.
Grimgor Železokožec
S příchodem velké války vycítily nejrůznější hráči příležitost - mezi nimi především orkové. Náčelník Grimgor Železokožec se rozhodl napadnout Říši. Vyplenil několik kislevských měst a poté, co se z Kislevu musel kvůli magické bouři vyvolané Ledovou královnou stáhnout, se utábořil v bývalé trpasličí pevnosti Karak Ungor. Ta ležela na jihu Norsky a nedaleko skavení pevnosti známé jako Pekelná jáma; skaveni orčí hordy napadli, ale jejich zvrácené výtvory v čele s krysími lidožrouty byly rychle pobity. Po dalších útocích skaveních otroků se znuděný Grimgor, k němuž se donesly zvěsti o mocném válečníku Cromovi, obrátil na východ; poté, co pozabíjel krysí lidožrouty, přestal skaveny považovat za výzvu.
Na úpatí Nejvyššího průsmyku pak propukla veliká bitva trvající celý den. Orčí hordy byly zahnány na ústup a samotný Grimgor, jenž hodiny bojoval s Cromem, byl poprvé v životě přinucen prchnout. Rozzuřený Grimgor se spolu se zbytkem svých hord vrátil do Kislevu a začal se odtamtud probojovávat na jih. Horské orčí kmeny se doslechly o jeho tažení a rozhodly se jej následovat. Jeho vlastní kmen byl po mnoha bojích tvořen už jen těmi nejlepšími veterány - svou novou armádu pak Grimgor postavil na těch největších a nejsilnějších orcích, kterým s oblibou přezdíval Drsňáci. Tato armáda se jako jediná z orčích hord nejvíce přiblížila disciplinovanosti. Menší kusy a gobliny buď z armády vyhnal, nebo je pobil, protože to byli tito slabší jedinci, koho vinil z porážky od Vardeka Croma.
Náčelník následoval Archaonovu stopu k Middenheimu a rozhodl se jej také dobýt. Jeho otroci postavili dva obrovské obléhací stroje; gigantické beranidlo Gork a velký katapult Mork. První překážkou se stala řeka Talabec. Na druhém břehu čekala armáda hraběte Ostmarky. Pod palbou z říšského dělostřelectva orkové pokáceli stromy a vypálili vesnici Kieferbad, aby se mohli pustit do sestavování nespočtu vorů. Na těch se pak orkové vydali na vodu a ač bylo několik vorů potopeno a utrpěné ztráty byly značné, dostávala se pomalu přes smrtící salvy jedna provizorní loď za druhou. Po krátkých bojích zavelel hrabě Ostmarku k ústupu do Bechafenu.
Slib trpaslíků
Crom Dobyvatel po svém vítězství nad Grimgorem pokračoval v pochodu. V cestě jeho postupu však ležela pevnost Karak Kadrin v čele s králem trolobijcem Ungrimem Železopěstí. Trolobijci se po tisících shromáždili v Grimnirově svatyni a s příslibem slavné smrti se v čele s Ungrimovým synem Garagrimem vydali na sever směrem k Nejvyššímu průsmyku až ke Kislevu pomoci kislevské Ledové královně, carevně Kateřině.
Jejich cílem bylo kromě slavné smrti město Praag a za ním samotné pustiny Chaosu. Přebrodili Lynsk a konečně se dostali do boje se stvůrami temných bohů, jež kvůli silně vanoucím vichrům magie proudily na jih.
Zatímco jeho syn putoval na sever, Ungrim Železopěst nezahálel. Kurganská horda Vardeka Croma na sebe nenechala dlouho čekat. S sebou vezla šest pekelných děl Chaosu. Ungrim Železopěst nařídil útok. První bitva se odehrála mezi tlupou Tarkase Henga a trpasličí armádou shromážděnou u průsmyku. Zde byla temná horda zcela zničena, ale tento střet byl pouze prvním z mnoha dalších. Mezi armádami Chaosu si trpaslíci sice vybrali velkou daň a horské průsmyky byly ucpané mrtvými, ale nestačilo to.
Probuzení upírů
Na východě Říše, v mrazivé Sylvánii, čekala upíří hrabata na příležitost znovu rozpoutat upíří války. Zlověstný klid byl narušen až příchodem hordy Vardeka Croma přes Nejvyšší průsmyk. Upíří hrabata své hranice žárlivě střežila a nehodlala trpět ničí přítomnost. Příchod válečníků Chaosu nezůstal dlouho bez odezvy.
Přestože byli útočníci zvyklí na drsné podmínky, na hrůzy, jakým museli čelit, je nemohlo připravit nic. Staré zchátralé věže střežili nemrtví v tlejících říšských uniformách. Opuštěné vesnice byly plné zombii a ghúlů a mrtví na hřbitovech při jejich příchodu vylézali z hrobů. Tyto hrůzy však bledly ve srovnání s okamžikem, kdy se objevili samotní upíři. S nelidskou silou a nezměrnou mocí se v čele nemrtvých hord probíjeli řadami Norskanů.
Cromovi válečníci se však ještě více než nemrtvých obávali trestu za selhání a tak navzdory ztrátám vytrvali, i když se nájezdy upírů stávaly stále častějšími. Ze svého smrtelného spánku se probral i samotný Manfred von Carstein, vládce Sylvánie, s odhodláním obnovit svou dávnou moc. A po zastavení útočníků se hodlal obrátit směrem k Říši.
Athel Loren
V nehostinných Šedých horách se shromáždila horda bestií, rozhodnuta podpořit Vyvoleného v jeho ničivém tažení. Ale jejich cesta vedla přes tajemné hvozdy Athel Lorenu. Lesní elfové, kteří zde žili již v dávných dobách, si jen málokdy všímali věcí, které se přímo nedotýkaly jejich království. Tentokrát však dychtivý nepřítel napadl přímo je. Bestie pustošily jejich lesy a ničily vše, co se jim postavilo do cesty. Stromy žijící po celá staletí padaly pod údery primitivních seker a při rozsáhlých požárech padly celé hektary lesa popelem. Elfové na hrozbu rychle zareagovali a bestie, snažící se v co největším počtu probít skrz les, zastavili. Boj ale ještě nebyl u konce.
Králové hrobek
Z měst Khemri a Numasu vyšly armády dávno mrtvých vládců. Sám Settra postupoval na sever přes Bažiny šílenství, kde se měl setkat s vojsky mířícími k Moři hořkosti. Zamýšlel vyrazit do Zlozemí a vyrvat stará území králů hrobek z rukou orčích kmenů. S příchodem nemrtvých mnoho orčích náčelníků prchlo do hor, kde se rozhodli čekat na Settru. Druhé nemrtvé vojsko plulo ze Zandri podél pobřeží k okraji hor. S těmito silami pak nemrtvý Settra vpadl do Zlozemí, aby orky konečně vyhnal.
