Jorunská odplata (143.M41) byla imperiální vojenskou kampaní vedenou kapitulou vesmírných mariňáků Vyjících Gryfů proti zradě generála Joruna z 15. bitevní skupiny imperiální gardy Heraklonských obrněnců. Celá tato skupina měla být na cestě, aby posílila linie v Gothické válce, ale namísto toho se roku 109.M41 vzbouřila a povraždila zástupce Komisariátu ve svých řadách. Impérium se rozhodlo konat plnou silou, neboť se ukázalo, že v kořenech této proradnosti mají prsty cizáci známí jako temní eldaři. Jorun i jeho osobní štáb byli totiž omámeni a zkorumpováni závislostí na prohnilých cizáckých psychotronikách a zhýralých praktikách prostřednictvím temných kouzel kabaly Karmínové úlitby.
Lidé však nebyli ničím víc než nahraditelnými nástroji použitými temnými eldary k zotročení obyvatelstva planet zradou a brutální silou - jen s malým rizikem pro cizáky samotné. To nemohlo zůstat nepotrestáno a odvetná síla, vyslaná Impériem v roce 143.M41, měla za úkol brutální a zdrcující silou zcela rozdrtit Heraklony a jejich temné spojence. Vyhladit je bez jakéhokoli ohledu a slitování.
Spojené síly se skládaly z kapituly Vyjících Gryfů (s okolo osmi kompaniemi efektivních sil), kterým bylo přiděleno celkové velení v kampani, posílených podpůrnými kompaniemi kapitul Ultramariňáků a Synů Orara.
Zrádcovská garda byla dostižena při výsadku na divoký svět Asturia. Zastižena nepřipravena tak divokým protiútokem, během první hodiny zuřivého útoku vesmírných mariňáků zahynulo na pět tisíc gardistů, roztrhaných na kusy ve svých výsadkových zónách s většinou jejich těžké bitevní výbavy ještě nepřipravenou k akci.
Jak se bitva rozzuřila naplno, úkol zničit zrádcovské velení připadl na kaplana Armanda Tita a čtvrtou bitevní kompanii Vyjících Gryfů, kteří provedli výsadkový útok do srdce dezorientovaného nepřítele. Střetávající se nejen s elitou ogrynské jednotky generála Joruna, ale taktéž s nelidsky ladnými a krutými postavami temných elfů, které se okolo nich zhmotnily, odrazili je Vyjící Gryfové palbou z bolterů a neochvějnou rozhodností. Byl to Titus, který si z nich probojoval svou cestu ke zrádcovskému generálovi a doručil mu Císařův rozsudek navzdory vážným zraněním poskvrněným hrůznými jedy temných eldarů, rozbíjeje Jorunovu lebku na půl svým croziem arcanem.
Titus byl později s veškerou úctou uložen do sarkofágu Dreadnoughtu, aby mohl pokračovat ve své službě kapitule. Zrádcovské odhodlání se smrtí jejich vůdce a bleskovým zmizením jejich prohnilých spojenců zkolabovalo. Dezorientovaní a panikařící Heraklonci pak byli bez smilování loveni a pobíjeni. Renegátské síly tak byly zcela vyhlazeny do šesti hodin od prvních výstřelů bitvy.
