Legendy říkají, že po mnoha letech exilu, přecházel Abhorash přes vysokou horu; její vrchol byl ověnčen ohněm. Ignorující radu svých následovníků se vydal po svahu hory. Jakmile dosáhl jejího vršku, vynořil se z kráteru rudý drak ohromné velikosti a snesl se na upířího lorda. Při vyhlídce na zkoušku svých válečnických dovedností, tasil Abhorash svůj meč a připravil se k boji s velkým plazem. Dvojice bojovala celou noc a na jejím konci byl vítězem upír. Jak se drak začal svíjet ve smrtelné agónii, sevřel Abhorash jeho hrdlo svými tesáky a zhluboka se napil. Intoxikovaný krví draka, shodil Abhoras zlomeného tvora z vrcholku hory. Jeho hledání skončilo. Už dále nepotřeboval krev lidí. Nalezl únik z kletby upírství a stal se ultimátním válečníkem, mužem se silou a schopnosti upíra, který neměl potřebu lovit kvůli krvi.
Oproti zkázonosným upířím lordům Sylvanie se Krvaví draci nikdy nepokoušeli získat nadřazenost nad celými národy ani neshromažďovali ohromné armády a spíše upřednostňovali síly skládající se z nemrtvých ozbrojenců, kteří fungovali jako ohyzdné parodie na doprovody smrtelných šlechticů.
Principy a ideály Krvavých draků více sledují bojové schopnosti jedinců, než aby se pokoušely tvořit říše, ale když jsou nuceni vyrazit do války, jsou Krvaví draci ve své zlobě hrůznými. Ačkoli méně mocní než ostatní nemrtví lordové v umění nekromancie, stále mohou vyvolat nemrtvé hordy, aby za ně bojovaly, a jejich schopnost v boji je nesrovnatelná.
