Pokrevní linie Strigoi

Když upíří lordi opustili hroutící se město Lahmia a unikli na sever, byl mezi nimi i Ushoran, pán převleků. Nejmocnější a nejhrdější upíří lord. Velmi brzy převzal nad ostatními upíry vládu. Nicméně ostatní s jeho vládnutím nesouhlasili, nechtěli, aby jim poroučel ještě někdo další. Chtěli postupovat ještě dál na sever a tak neuznali jeho vládu a rozdělili se, aby mohli svobodně následovat své vlastní cesty.

Ushoran zuřil, všechny je proklel a pak odešel.

Vedl malou skupinu svých přívrženců na západ, směrem k malému království lidí. Toto království neslo název Strigos a leželo na západním úpatí Hor konce světa, kde Slepá řeka dosahovala plání. Hlavní město tohoto království, Mourkain, bylo velké a opevněné. Můžeme jej nalézt na některých prastarých mapách Říše pod názvem Morgheim.

Po několika stoletích získali ve městě následovníci pána převleků mnoho významných pozic a Ushoran nakonec uchvátil vládu nad celým královstvím a po mnoho století v něm vládl.

Stal se uctívačem nového kultu, který připomínal prastarý lahmijský kult krve. Několika mužům, pečlivě vybraným mezi šlechtou, byl darován nekonečný život, podobně jako upírům. A ti se stali nejbližšími Ushoranovými rádci a nejvyššími knězi jeho nového kultu. Za bezměsíčných nocí tak znovu docházelo k lidským obětem. Ushoran a jeho kněží moudře vybírali oběti ze zajatých nepřátel, otroků a zločinců. A tak strigosský lid nikdy nepocítil ohrožení od svých hrůzostrašných pánů.

Pak přišla válka. Když byly strigosské armády zaneprázdněné na severu země, kde odrážely útok sousedního království, tehdy udeřila pohroma. Z Hor konce světa se vyvalily zelené kůže, nekonečné armády započaly Waaagh!

Drancující orkové zaplavili rozlehlé pláně Strigosu. Snadno se probili přes pohraniční hlídky a brzy oblehli samotný Mourkain. Když noviny z jihu dostihly Ushorana, který velel armádám na severu, nezaváhal ani okamžik a otočil se zpět, aby bránil své hlavní město.

V Bitvě na Prašných pláních se již tak vyčerpaná strigosská armáda střetla pod hradbami svého hlavního města s nespočetnými hordami orků. Po dlouhém a krvavém boji byli strigosští poraženi a chystali se ustoupit za městské hradby.

Když mocný orčí šaman, který vedl útok, viděl, že městské brány byly otevřeny a zbytky obránců se chystají ustoupit do bezpečí opevněného města, využil příležitosti a zavelel k ohromnému útoku.

Mohutný orčí náčelník a šaman, oba sedící na létajících wyvernách, se snesli na zbědované lidi u vstupu do města. U těchto bran byl rozhodnut osud Mourkainu. Na tomto místě se rozhodl Ushoran čelit útoku orků.

Souboj mezi orkem a upířím lordem byl impozantní. Po urputném a dlouhém boji nakonec vznešený nemrtvý šlechtic podlehl mocné šamanově magii a padl. Jeho smrtelný řev se stále jako ozvěna rozléhá za temných nocí po ruinách kdysi impozantního Mourkainu.

Pak orkové nechali město lehnout popelem, jeho obyvatele povraždili nebo zotročili. A tak bylo jedno pyšné království vymazáno z historie. Země, kde se rozprostíralo, dostalo příznačný název Zlozemě.

Hrstka těch, kteří přežili řádění orků, se stala kočovnými nomády, známými jako Strigané. Ti cestují přes království lidí v malých karavanách. Jejich mýty a legendy stále vzpomínají na zlatý věk, když nemrtvý král´ vládl nad bohatým a mocným Strigosem. Báje říkají, že jednoho dne se král vrátí a povede svůj lid k znovuzískání bývalých zemí a sláva Strigosu znova zazáří ve svém bývalém lesku.

Ale ne všichni strigosští upíři byly zničeni s Ushoranem. Někteří přežili a usadili se v lidských královstvích na severu. Po válce potřebovali pomoc, a tak hledali ostatní svého druhu, některé nalezli v lesích Sylvánie. Ale mocný hrabě Von Carstein nezapomněl na zlomyslnou aroganci Ushorana. A tak místo pomoci lovil strigoiské upíry v lesích jako divokou zvěř.

Po této krvavé epizodě se pár přeživších strigoiských upírů rozptýlilo po celém Starém světě. Kdykoli se setkali s upíry z jiného než vlastního rodu, tak s nimi zacházeli stejně jako von Carstein. Brzy byly strigoiští skryti před hrozbou od svých vlastních příbuzných a obrátili se k životu vyvrhelů na hranicích lidské společnosti. Z temných strží, lesů a opuštěných zámků chodili špehovat Lahmie a von Carsteiny, na jejich bály a hostiny, pořádané těmito nemrtvými aristokraty. Jejich krása a bohatství připomínaly ubohým upírům, co všechno ztratili. Rody válečných krvavých draků a mocných mágů necrarchů pohlíželi na strigoiské jako na nepřátele sloužící pouze pro zabití v souboji, respektive jako na zajímavý objekt vhodný k prozkoumání v laboratořích.

StrigoiZe strigoiských se začali pomalu stávat psanci a netvoři na okraji společnosti, nenávidící vše živé i ostatní upíry. V této beznaději spousta z nich ztratila rozum a stali se z nich samotářské a žalostné stvůry. Měli strach se krmit lidskou krví, aby nepřilákali pozornost lovců čarodějnic nebo ostatních upírů.

Z tohoto důvodu se skrývají na hřbitovech a zde vyhrabávají nedávno pohřbená těla a pijí jejich studenou krev. Během dne jsou pak ukryti ve vlhkých kryptách a hrobkách, aby mohli v noci vyrazit za potravou. Jejich fyzická stránka se brzy začala transformovat k jakési shrbené groteskní obludnosti. Bestiální rysy v nich nakonec převládly a Strigoiští úplně vykořenili z lidské společnosti. Dokonce má spousta z nich i nějaké duševní poruchy, ale i tito si stále zachovávají mnoho z vrozených schopností upírů. Jejich autorita nad oživlými mrtvými a nad nesčetnými bestiemi noci je stále velmi silná. Ovládají moc probouzet mrtvé z jejich spánku a dávat jim vlastní vůli, ale nedokážou je přímo ovládat. Dokonce, i když je jejich magie méně propracovaná než komplikované formy nekromancie praktikované ostatními upířími řády, není o nic slabší.

Skupiny masem krmících se ghúlů jsou přitahovány těmito opuštěnými stvůrami jako přirozenou autoritou. Vykradači hrobů a další spodina, která se shromažďuje na bitevních polích a krade těla padlých, dobře ví, že musí opustit pole dříve, než padne noc. S přicházející temnotou obsazují tato místa nejrůznější druhy mrchožroutů. Mračna ghúlů vedených impozantními, rychlými a smrtícími lovci – strigoiskými upíry. Lidé Starého světa jim dali přezdívku - králové ghúlů.

Stejný pověrčivý lid nařkl kočovné Strigany z toho, že uctívali tyto nebezpečné stvůry. Říká se, že nomádi někdy unášeli děti a prováděli s nimi rituály, které vídali v prastarém Strigosu. Kolují pověsti, že kočovníci mají ve svých karavanách ukryté strigoiské upíry a pomáhají jim tak při cestách z města do města. Tyto a další zkazky dělají kočovníkům velmi špatnou pověst. Jsou však obvykle nepravdivé. Přesto jsou bývalí občané Strigosu pronásledováni a zabíjeni pouze z důvodu těchto pověstí a pověr.

Strigoiští upíři jsou vzácní, nejčastěji se nachází v jižních částech Říše, v Tilei a Hraničních knížectvích. Někteří mocní strigoiští upíři vyvolávají silné armády nemrtvých a tlačí na jih v zoufalém pokusu obnovit království, které již bylo jednou ztraceno. Zatím byli pokaždé zastaveni, zatím...

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.