Middenheim byl pouze jedním z cílů Archaonových sil. Město Bílého vlka bylo druhé největší město Říše a centrum Ulrikova kultu. Divoký vlčí bůh zimy byl daleko starším božstvem než Sigmar a Middenheim platil za tu vůbec nejnedobytnější pevnost v celém Starém světě.
Archaon toužil po Ulrikově moci, jejíž centrum se nacházelo v nejvyšším Ulrikově chrámu na vrcholu Fauschlagu. Pokud by dokázal uhasit Ulrikův plamen a získat jeho moc, zabil by jedno z nejstarších božstev. Říkalo se, že plamen dokáže odhalit věrného od nehodného, a pokud by měl zhasnout, pohltí svět věčná zima. Vyvolený by se postavil do věčného plamene a vlastním tělem by jej pokřivil a zadusil, jistý si přitom ochranou svých temných bohů. Uhasil by plamen a tím přivodil konec věků a věčnou vládu Chaosu.
Obléhání Middenheimu započalo a osud světa visel na vlásku. Před mocnými hradbami se shromáždilo vojsko, jaké ještě nikdy nikdo neviděl. Obrana města však nepadla. Zatímco se ze všech koutů Říše blížily posily a od východu pochodovaly další temné armády, vojáci z Middenlandu a Ostlandu udatně setrvávali v boji a spořádaně ustupovali. Svými životy získávali drahocenný čas, vědomi si toho, že na pomoc obleženému městu přichází spojenecká vojska.
V Bohsenfelsu se armáda zoufalců a žoldnéřů hraběte von Raukova udržela proti útočícím čarodějům o týden déle, než se odhadovalo, a Archaon kvůli tomuto zpoždění za trest sťal Melekha Měnitele a dosadil místo něj jeho vlastního syna Cyspetha. Hrad Lenkster byl oslaben morem, jehož vypuštění měl na svědomí jeden z Archaonových velitelů Feytor, a rychle padl. Pevnost Schippel se však ukázala být nedobytná a Nurgleho armáda brzy zanechala obléhání.
Norský kníže Styrkaar, oblíbenec Slaaneshe, se projevil jako schopnější velitel a rychle za sebou obsadil města Kurst a Zundap. Pak se ale zastavil o obranou linii Hergigu a hradby se mu nakonec podařilo prolomit až s pomocí skavenů. Tento boj však Styrkaara stál mnoho mrtvých a jeho síly už později nehrály žádnou roli.
Samotný Archaon mířil na západ podél Staré lesní cesty. Orkský náčelník Grimgor vedl svou hordu přes Krudenwald k Middenheimu a oblehl ho jako první. Navíc byly spatřeny i zástupy nemrtvých doprovázené hejny duchů, z jejichž křiku tuhla krev v žilách. A Be'Lakor nebyl daleko.
Nakonec spojené armády Chaosu dorazily a Ulrikovo město hromadně oblehly. Útok uhodil na město jako bouře. K hradbám se hrnuly hordy válečníků. Černokněžníci svými kouzly zabránili stržení viaduktů, jediných cest k městu, a posílili je magií, aby po nich mohly přejet beranidla a obléhací věže. Útoky byly tak zuřivé, že výpady obránců, podnikané k znovuzískání hradeb, skoro nestačily. Jejich stěny byly pokryté krví a mnozí věřili, že je vše ztraceno.
Další den však přišla spása v podobě bretonských rytířů. Jízda vedená králem Louenem Leoncoeurem vpadla hordám Chaosu do týlu, zatímco z východu zaútočily jednotky kislevské jízdy. Své touze po boji podlehli i orkové a vrhli se do propuknuvší bitvy. A armády vedené Karlem Franzem a Valtenem pochodovaly stále blíž.
Říšský útok
Kurt Helborg přesvědčil Karla Franze k útoku na Archaonovu hordu v naději, že ji zaskočí, než se vzpamatuje z útoku Bretonců a Kislevanů. Vyvolený Chaosu ustupoval se svou osobní armádou k vesnici Sokh, kde se utábořil. Domníval se, že Valten a jeho stoupenci nejsou daleko, a snažil se blížící armády zničit jednu po druhé, než ho obklíčí.
Karl Franz za podpory děl zaútočil, ale děla měli i válečníci temných bohů. Bitevní pole bylo nepřetržitě ostřelováno, ale říšská garda i přes velké ztráty vydržela a vrazila do zbytků Styrkaarovy armády. Archaon spatřil možnou hrozbu a provedl protiútok na postupující posily, zatímco Haargroth odřízl říšské gardě ústup. Maršál Helborg si uvědomil, že by se mohl nechat polapit do pasti, a zatlačením Styrkaarovy armády hrozícímu obklíčení unikl. Archaon je pak raději nechal být a stáhl se.
Setkání vyvolených
Archaon opustil svůj tábor v Sokhu a vrhl se do útoku proti Valtenovi. Zatímco slunce teprve vycházelo nad obzor a válečníci vycházeli ze svých stanů, hnal před sebou Archaon Cyspethem stvořenou magickou vlnu Chaosu, která vše zmutovala. Koně i lidé se spojovali dohromady v jediná, šílená a nepřirozená stvoření. Vzduch se chvěl a pálil v plicích.
A za tímto magickým útokem jel sám Vyvolený. Byl deset stop vysoký a na hřbetě jej nesl jeho démonický kůň. Tisíce vojáků křičely strachy. V nastalé vřavě Valten skočil do sedla svého bílého koně a rozjel se přímo proti nepříteli. Chráněn před mutacemi ochrannými runami se zbrkle, ale rozhodně vrhl do řad válečníků Tzeentche. V širokých obloucích mával Ghal Marazem a každým úderem srazil jednoho z nepřátel. Jeho stoupenci ho následovali a nahrnuli se do mezery, kterou svým útokem vytvořil.
Kolem se stahovalo čím dal víc mutantů a Valten zakřičel na Archaona výzvu. Místo toho na Valtena zaútočil Kordel Shorgaar, nositel Archaonovy zástavy. Vyměnili si několik úderů, než je od sebe odtrhl nápor těl. Brzy se znovu setkali a Valten rozdrtil Shorgaarovi hlavu. Jeho stoupenci doráželi na hordu Chaosu a pomalu ji tlačili zpět. Za soumraku byla Stará lesní cesta zavalena mrtvolami. Les byl v plamenech, ale i přes utržené ztráty se Valten rozhodl následujícího dne zaútočit.
Rozhodující bitva
Karl Franz, dychtící válku jedním úderem ukončit, nařídil Ludwigovi a Helborgovi zaútočit za úsvitu na značně oslabenou Archaonovu osobní armádu. Pekelná děla Archaonovy hordy zaplavovala říšské řady salvami démonické energie, ale vojáci dál pokračovali v útoku, odhodláni svého císaře nezklamat. Mezitím z lesů na východě vyrazilo několik stovek věrných v čele s Valtenem a Hussem.
Pole před Middenheimem bylo plné válečníků Chaosu a orků. Mezi nimi se k obloze tyčily obrovské obléhací věže a stroje. Na nebi kroužili tři draci Chaosu, každý se dvěma hlavami chrlícími na hradby kyselý oheň. Jeden z nich byl zasažen poslední ránou vypálenou z Ulrikova hromu, než obr, který ho nabíjel, podlehl zhoubným mutacím a musel být utracen. Gigantickou hlaveň děla pak obránci plnili všemožnými troskami.
Na Valtenovu skupinu se zaměřila nepřátelská děla. Někteří se hnali do úkrytu, jiní neohroženě postupovali vpřed. Země se třásla a mohutné exploze vyhazovaly rozervaná těla do povětří. Jedna střela zasáhla Valtena a rozervala jeho oře Althandina na kusy - on sám byl vyhozen vysoko do vzduchu a zmizel v kouřícím kráteru.
Valten však s popálenou tváří a ožehlou zbrojí zase vstal a dál pokračoval pěšky. Pak se na západě obloha rozdělila a nepřirozeně zčernala. Na middenheimské bojiště dorazili démoni a s Be'Lakorem v čele se vrhli na armádu Karla Franze. Druhá vlna netvorů zastoupila cestu následovníkům Valtena, odřízla je od císaře a nechala je čelit přímo Archaonovi.
Pak se z lesů na jihu vynořila orčí horda pod vedením Grimgora Železokožce. Náčelník orků se probíjel vším, co mu stálo v cestě, a jeho sekera krvežíznivě vyla. Valten nechal část své skupiny, aby zadržovala orky, a se zbytkem se vrhl do středu bitvy proti samotnému Archaonovi.
Teclis, chráněný hoethovými mistry meče, stál po boku Karla Franze a připravoval se k útoku. Okřídlený démon Be'Lakor se snesl z oblohy, aby zaútočil, ale Teclis vyřkl mocná magická slova a bitvu prozářilo světlo kouzelného ohně. Ječící zástupy démonů byly vyhnány z hmotného světa a rozplynul se dokonce i sám Be'Lakor.
To Valtenovi uvolnilo cestu. Archaon mu na svém obrovském oři vyjel vstříc a ti dva se konečně ocitli tváří v tvář. Archaon svého soka výsměšně pozdravil mávnutím mečem a Valten se svými následovníky s válečným pokřikem zaútočil. Jeho nápor byl zuřivý. Ghal Marazem rozdrtil lebku Archaonova démonického koně, který se s výkřikem rozpadl. Archaon dopadl na zem a Valten té příležitosti využil a s pozvednutým kladivem se vrhl vpřed.
Bitva šampionů zuřila dlouho, ale nakonec to byl Archaon, kdo získal převahu. Vzduch se zachvěl, Vyvolený Chaosu vykřikl a silou zrozenou z šílenství a nenávisti sekl svým démonem posednutým mečem. Čepel prosekla Valtenovo gromrilové brnění i jeho břicho. Avšak Valten chytil meč, aby jej jeho protivník nemohl znovu použít, a mocným úderem, kterým sokovi prorazil zbroj, jej srazil k zemi.
Valten se pokusil vytáhnout meč z rány a Archaon toho využil. Vyskočil na nohy, vytrhl meč a znovu udeřil, odtrhl Valtenův hrudní plát a omráčeného a krvácejícího ho odhodil na zem. Když však spatřil Valtenovo mateřské znaménko, dvouocasou kometu, udělal překvapením krok zpět.
V tu chvíli se na Archaona ze strany vrhl Luthor Huss a udeřil jej tak silně, až ulomil jeden z rohů na jeho přilbici. Archaon klesl na kolena a zpod přilby se mu vyřinul slabý pramínek krve. Huss se znovu rozmáchl, ale tentokrát rána dopadla na štít. Vyvolený Chaosu udeřil Hussa pravou pěstí tak silně, že ho odmrštil pryč.
Pak náhle s válečným pokřikem zaútočil Grimgor, který vycítil šanci ukázat svou sílu, a čelem uhodil Archaona do hlavy dřív, než stačil vstát. Ork se rozmáchl sekerou a ťal tak silně, až rozlomil protivníkův štít vedví a srazil Archaona na zem. Kolem nich se vrhli do boje černí orci a zaútočili na Meče Chaosu, Archaonovy vyvolené válečníky. Jeden z Valtenových následovníků začal odtahovat tělo svého vůdce stranou boje. Po spatření síly spojených ras začala armáda Chaosu ochabovat a kolísat.
Démonický meč Vyvoleného zasvištěl ve smrtícím oblouku, ale byl zablokován sekerou. Grimgor vykopl čepel protivníkovi z rukou a strašlivou silou udeřil plochou sekery Achaona do přilbice, načež mu přiložil ostří ke krku. Grimgor mohl svého protivníka zabít, ale místo toho se narovnal, zařval: "Grimgor být nejlepší!" a doprovázen jásotem své armády odešel z bitvy zpátky na jih.
Luthor Huss se vyhoupl na koně a odvezl bezvědomého Valtena z bitvy směrem k východní bráně města, kterou se již říšským vojákům podařilo zajistit. Archaon se zbytkem své osobní stráže prchl do kopců, aby se přeskupil, a zanechal přitom za sebou obléhací stroje. Huss se vydal do Shallyiny svatyně a až když si byl jist, že Valten přežije, tak se oslaben svými zraněními zhroutil. Měl polámaná všechna žebra. Jeho tělo odnesl do hlavní svatyně Volkmar, který nejen, že se dokázal osvobodit z Be'Lakorovy korouhve, ale také pak svými řetězy pobil mnoho démonů.
