Jeden z příběhů znovudobývání Rynnova světa od orků Snagrodova Waaagh! není tak moc vyprávěn a je znám jen pánu kapituly Karmínových Pěstí, Pedru Kantorovi, a jeho nejbližším bitevním bratřím. Příběh začíná půl roku po dokončení znovudobytí Rynnova světa od Snagrodova Waaagh!
Ačkoli planeta byla znovu prohlášena Impériem jako znovu bezpečná, orkové jsou druhem, který lze jen těžko vymýtit, jakmile se dostanou na planetu. Bylo známo, že se několik válečných band zelenokožců skrývalo v Jadeitových horách planety, provádějíce nájezdy, které si oslabená a válkou zničená populace Rynnova světa mohla jen stěží dovolit.
Jakmile těch několik přeživších techmariňáků Karmínových Pěstí znovu získalo a opravilo tu trochu vybavení, co přežilo útok Waaagh!, pán kapituly Kantor se sám zapřísáhl, že očistí Jadeitové hory od zbývajících orků, kteří se skrývali v jejích stržích. Bylo to náročné tažení, neboť orkové bránili každou puklinu a jeskyni a Kantor neměl nikdy dost mužů a vybavení, které by si sám přál pro tento úkol. Nicméně, Karmínové Pěsti postupovaly, pobíjejíce zelenokožce, kdekoli je našly. S takovou hrozbou bylo jen otázkou času, než se orkové Jadeitových hor spojí. K tomu došlo, když byly Kantorovy síly napadeny ve Zrádcové rokli a zjistily, že na ně neútočí jen válečná banda, kterou pronásledovaly, ale každý ork, který se nacházel v oblasti na ligy daleko.
Ačkoli počtem jen v síle dvou tuctů, bojovali Kantor a jeho Karmínové Pěsti jako hrdinové z legend, vybíraje si na orčí hordě čítající mnoho set krvavou daň. S Kantorem v čele, probojovali si vesmírní mariňáci cestu ven z nebezpečných stísněných míst strže a získali výhodnější pozici na vyvýšeném místě. Zde, rameno na rameni, se postavili proti hordě. Ovšem orkové stále přicházeli.
Vzhledem k tomu, že všechny Thunderhawky Karmínových Pěstí byly zničeny v bitvě nebo byly opravovány, věděl Kantor, že evakuace ani posily nepřipadají v úvahu. A orkové nedávali žádný náznak toho, že by chtěli bitvu ukončit. Tři z Kantorových bitevních bratří byli zabiti při ústupu z rokliny a z ostatních jen pán kapituly zůstával nezraněn. Na oplátku ovšem Karmínové Pěsti nechaly Zrádcovskou rokli zrudnout krví pobitých zelenokožců a bojovali za barikádami z těl orkských mrtvých. I tak ale Kantor věděl, že šance na vítězství jsou proti němu.
Ovšem, bez varování, začala orkská záplava umdlévat. Hledaje důvod, všimly si Kantorovy pronikavé oči přízračných postav na Vdovském vrcholu na západě a Temnohřebeni na východě, vysoko nad a okolo orků. Elegantní byli tito nově příchozí. Míhající se z úkrytu do úkrytu a nedbajíce na zrádnou podložku, zatímco jejich dlouhé pušky přinášely orkům přesnou smrt. Kdo byli jeho noví spojenci, nedokázal Kantor ihned říci, ačkoli jejich postavy se třpytily stejně nehmotné jako mlha v ranním slunečním svitu. Ale bylo mu to jedno. Vše na čem záleželo, byl fakt, že jejich vpád dal jeho bitevním bratřím šanci, kterou potřebovali k protiútoku a obrácení vývoje bitvy.
Vydávaje mocný řev, vyrazily Karmínové Pěsti přes své barikády mrtvých zelenokožců a vrhly se na orky s novým odhodláním. Zachyceni mezi útokem ze dvou stran - mezi Karmínovými Pěstmi a náhlými útočníky na svazích - byli orkové odraženi zpět do Zrádcovské rokle, zanechávaje za sebou více než stovku mrtvých a dvakrát tolik zraněných. Když Kantorovi muži kráčeli tímto masakrem, ukončujíce životy těch orků, kteří byli moc hloupí nebo zranění, aby utekli, zahalená postava vystoupila ze stínů obklopujících Vdovský vrchol a bleskově se objevila po Kantorově boku. Chladně opovrhující jakoukoli hrozbou pozorných vesmírných mariňáků, přerušila opatrný pozdrav pána kapituly:
"Přeživší bestie se skrývají dole ve stínech, zapleteny v pavučině námi vytvořené. Pronásledujte je do temnoty a vaše bude velké vítězství."
"A kdybych se rozhodl tak neučinit?" zeptal se Kantor, neboť stále nemohl uvěřit složitě zdobenou helmou zakrytému cizákovi, který se nyní ukázal být válečníkem eldarské rasy.
"Pak uniknou a v temnotě zesílí. Během padesáti let jejich stín povstane, aby zahalil tuto část vesmíru. Bez odporu, taková bude zkáza vašeho lidu i toho mého. Povládne zkáza a vy budete litovat své neochoty dnešního dne.
"Pomůžete nám v roklině tak, jak jste nám pomohli zde?" dožadoval se Kantor, ale postava zavrtěla hlavou.
"Nepřijímej nás tak rychle za spojence. Osud nás donutil, abychom bojovali dnešního dne bok po boku, ale osud je nestálým tvorem. Při našem dalším setkání to mohou být mé ruce, které ponesou stopy tvé krve."
S tím se cizák otočil a zmizel - a stíny, které se skrývaly okolo Vdovského vrcholu a Temnohřebene, byly rovněž pryč. Kantor uvážil jeho slova a události, kterých byl svědkem, a vedl své muže do Zrádcovské rokle.
Tam, v temnotě, na něj skutečně čekalo velké vítězství, které navždy ukončilo orkskou hrozbu v Jadeitových horách. Navraceje se do nížin, pokračoval Kantor ve znovubudování své kapituly, a jak plynul čas, Karmínové Pěsti znovu povstaly, aby mohly opět stát po boku největších šampiónů lidstva. Ale ve všech těch letech triumfů, které následovaly, zůstávala slova zahalené postavy v Kantorově mysli. Až do okamžiku, kdy se spolu znovu setkali.
