Skarvusské přepadení je bitvou vybojovanou roku 929.M40 kapitolou vesmírných mariňáků Železných Rukou a je považováno za jednu z vůbec nejhorších kapitulních porážek.
Průběh
Po sérii brutálních bitev v systému Myrmidia proti orčímu Waaagh! válečného bosse Křápačolebka, obdržel klan Raukaan tísňové volání z nákladní lodi třídy Mars, Endymionu, hluboko v sousedním Corladianském záhybu. Toto volání o pomoc hlásilo útok Císařových Dětí údajně bojujících ve jménu démona známého jako Safírový král. Železný kapitán Maklon a techmariňák Daarmos reagovali rychle, ponechávajíce pouze symbolickou sílu kapituly, aby dohlížela na orky, a na své pátrání po zrádcích s sebou vzali více než polovinu bitevních bratří klanu Raukaan.
Úderná síla Železných Rukou dosáhla poslední známé souřadnice Endymionu, jen aby zjistila, že plavidlo je pryč. Nicméně lokalizační skeny rychle odhalily změť warpových signatur, které vedly k nedalekému mrtvému světu Skarvus. Pod vedením Maklona a techmariňáka Daarmose válečníci kapituly přistáli uprostřed zubatých kostních džunglí. Hromové jestřáby vysadily značně obrněnou údernou sílu, která sledovala warpové signatury k jejich zdroji. Jakmile ovšem našli vrak Endymionu, zrádci udeřili, zahajujíce palbu ze svých sonických zbraní.
Klan Raukaan se bránil tvrdě, přestože Císařovy Děti několikanásobně přečíslovaly Železné Ruce a jejich dobře načasované přepadení jim poskytlo moment překvapení. Postupně však byly tanky a válečníci klanu Raukaan rozerváni na kusy smrtícím sonických bombardováním. Jen zlomek Maklonových a Daarmosových sil na Skarvusu uniklo z přepadení živých.
Oba železní otcové dlouho sloužící klanu Raukaan byli v katastrofální bitvě ztraceni, odmítaje nařídit ústup, i přestože byli tváří tvář nemožným šancím. Ještě horší bylo, že s pozorností Železných Rukou odpoutanou pryč služebníky Safírového krále, se orkové vrátili do systému Myrmidia v ještě větším počtu. Následné krveprolití bylo ranou hluboko do pověsti Železných Rukou jako takových, neboť kapitula, jejíž bitevní bratři se rozhodli opustit své pozice, aby se honili za starou krevní mstou, musela být pečlivě sledována. Klan Raukaan, jehož počet byl teď mnohem menší a jehož bitevní bratři čelili nejpřísnějšímu odsouzení, byl umístěn pod vedení konzervativního železného otce Kristose, techmariňáka ze staré gardy. A když nastal úsvit čtyřicátého prvního milénia, klanová kompanie Raukaan měla daleko ke kapitulou oblíbené.
