(??? až 2520 imperiálního kalendáře)
"Ukovány na jiných světech, šest pokladů bude nést... Na jeho hlavě korunu všichni uvidí a otevřené oči budou zvěstovat bědy pro smrtelný rod."
- Proroctví osudu, vyňato z Knihy věšteb Necrodema Šíleného
Tak Archaon putoval po sto let pustinami, hledal legendární artefakty, které vyjeví jeho pravý osud jakožto Vyvoleného. Prvním pokladem, který hledal, bylo unikátní "Znamení Chaosu", které neslo jednotné požehnání všech čtyř sil. Spojovalo všechny výhody jednotlivých znamení Chaosu a dávalo svému nositeli všechnu svou sílu. První částí Archaonova temného putování bylo navštívit Oltář pravé temnoty v Naggarothu a nabídnout se bohům, aby získal jejich přízeň a uznání. Shromáždil tak malou skupinu válečníků Chaosu, kterou nazval Meče Chaosu a probojoval si cestu do citadely tak vysoké, že se zdánlivě zabodávala do Morrsliebu samotného. Říká se, že uvnitř citadely bylo temněji než v srdci duše temného elfa, a když se jeden z Archaonových následovníků pokusil zapálit louči, byl místo toho pohlcen všudypřítomnou temnotou. Archaon se ale nebál a se svým doprovodem odkráčel do temnoty. Jak postupoval dále, nevýslovný počet nestvůr se vrhl na potenciálního Vyvoleného. V této těžké chvíli byl jeho loajální doprovod pohlcen těmito monstry a smrt věrného přítele, kterého znal od svých mladých let jakožto panoš, vybudila Archaona do zabijáckého běsnění. Během několika hodin byl schopen pobít stovky pokroucených nestvůr, které zamořovaly ohromnou citadelu, než jeho ruce ochably a zem neklouzala všudypřítomnou krví a slizem padlých. Povstávaje ze špíny, Archaon znovu zasvětil oltář bohům Chaosu a nabídl jim srdce nestvůr, které jej zneuctily. A když vystoupil ven, nesl věčně planoucí Znamení Chaosu na svém čele.
Dalším artefaktem, který se pokusil získat, byla "Morkarova zbroj", zbroj nesená prvním Vyvoleným. Činila nositele nezranitelným proti všem krom těch nejmocnějších útoků, dělala jej takřka nezastavitelným v žáru bitvy. Poté co upustil Naggaroth na ukradené lodi z černého kovu a tažené ohromným mořským drakem, se Archaon cestou ujal vedení mořské válečné bandy. Společně se plavili do prapodivných zemí obývaných divokými pololidmi. Ani slunce ani měsíc se nikdy nedotkly bledé kůže těchto tvorů a po šesti dnech a šesti nocích bitvy po bitvě bylo město pololidí srovnáno se zemí. Archaon se ponořil hluboko do jejich nekropole, až našel Morkarovu hrobku a zbroj, kterou hledal. Nicméně, když se Archaon natáhl, aby si ji vzal, Morkarův duch oživil zdroj a napadl ho. Pomstychtivý duch se na něj vrhl s neustávající záplavou úderů, dokud jej Archaon neproklel v jazyce unberogenského kmene. Útok na chvíli ustal a Archaon útočníka odvrhl stranou, vymýtil Morkarova ducha a získal pro sebe jeho zbroj.
Poté následovalo "Sheerianovo oko", pojmenované po Tzeentchovu čarodějovi, který jej objevil. Ačkoli samo o sobě dávalo svému nositeli prorocké síly, když bylo umístěno na Korunu nadvlády, mohlo použít své skutečné schopnosti a umožnit nositeli předvídat a vyhýbat se útokům nepřítele. V té době Oko leželo v doupěti chaosáckého draka Plamenotesáka, který si cenil Oka nad všechny své poklady. Archaon prosadil svůj nárok na Oko tím, že vrazil svou sekeru do Plamenotesákovy hlavy. Dlouho bojoval člověk s monstrem na úpatí Útesů bestií. Plamenotesák chrlil oheň a dokonce Archaona pohltil, ale toho před žaludečními kyselinami ochránila Morkarova zdroj. Archaon si prosekával svou cestu z drakova břicha s divokostí šelmy, dokud nebylo hrdlo Plamenotesáka rozsekáno na kusy a drak nezemřel na vyčerpání a ztrátu krve. Archaon našel Sheerianovo oko a pověsil si jej okolo krku jako svou právoplatnou odměnu.
Dalším pokladem, který musel získat, byl Agrammonův démonický oř. Jinak znám jako "Dorghar", "Ghurshy'ish'phak", "Yrontalie" či jako "Oř Apokalypsy", démonický tvor byl Archaonem ukraden přímo ze stájí démonického prince Agrammona v Panstvích Chaosu. Archaon si probojoval svou cestu přes démonické strážce Agrammonova paláce a vkradl se dovnitř, skrývaje se za bestií, která byla zčásti člověkem, zčásti mamutem a zčásti hmyzem. Uvnitř paláce byla každá představitelná nestvůra a dokonce i nějaké další. Archaon našel Dorghara po jeho sirnatém pachu ve stájích. Když ho objevil, vyhoupl se na jeho hřbet. Oř Apokalypsy náhle změnil tvar a začal hořet, ale Archaon byl schopen jej zlomit jako divokého hřebce a uniknout z Panství Chaosu.
Poté hledal legendární čepel Chaosu, známou jako "Zabíječ králů", což byla posvátná čepel Vangela, druhého Vyvoleného. Ten k čepeli připoutal vyššího démona U'zuhla, kterého milénia věznění plná zloby a vzteku dovedla k šílenství. Říkalo se, že čepel je na vrcholku Chiméranské náhorní plošiny, takřka na střeše světa, a tam se tam Archaon a jeho oř Dorghar vydali. Válečníci bojující okolo náhorní plošiny zahlédli Archaonovu rozhodnost a osudovost a rychle se spojili do ohromné hordy následovníku, která začala bojovat proti Chimérám. Bleskově porazili chimérské hordy strážící průsmyky, odkud Archaon a jeho tři společníci vyšplhali až na náhorní plošinu. Z ní Archaon pohlédl dolů na svět, přísahaje, že jednoho dne mu bude celému vládnout. Náhle se to, co považoval za horu za nimi, obrátilo ve svém spánku, vyvolávaje řadu zemětřesení v zemích pod nimi. Archaon si brzy uvědomil, že hora je vlastně otcem rasy dračích ogrů, Krakanrokem Černým. Dokonce ani on by nedokázal porazit takového protivníka, a tak se Archaon a jeho společníci prokradli okolo titánského monstra, jen aby zjistili, že je Zabiják králů vražen do jeho hrudi. Princ Ograx Veliký, nejsilnější z Archaonových druhů, byl schopen zvednout jeden z Krakanrokových pařátů dost vysoko, aby mohl Archaon vzít démonický meč. Nicméně démon uvnitř začal řvát ohlušujícím hlasem. Jak se Krakanrok začal probouzet, Archaon se rychle rozhodl a zarazil Zabíječe králů do hrudi prince Ograxe. S žízní čepele nasycenou královskou krví byl Archaon schopen jej utišit zasunutím do pochvy a vrátit se z plošiny ke svým následovníkům s čepelí, kterou poté nesl do všech svých bitev.
Po mnoha letech nekonečného putování shromáždil Archaon konečně všechny artefakty krom jediného. Ukována před úsvitem lidí, "Koruna nadvlády" kdysi nesla Sheerianovo oko, ale od té doby se z dějin ztratila. Koruna dokázala rozsévat strach do srdcí nepřátel svého nositele a naopak dávala sílu jeho spojencům. I desetiletí poté, co našel Zabíječe králů, neměl Archaon žádné vodítko o poloze této pradávné přilbice. Nakonec její místo odhalil Be'lakor, rozhodnutý ukrást korunu poté, co ji Archaon najde. Koruna ležela v První svatyni Chaosu, vysoko na ledovém vrcholku Hor konce světa. Be'lakor vedl Archaona na horu a Vyvoleného nesl i přes nejobtížnější terén jeho Oř Apokalypsy.
Po dni a půl nekonečného šplhání stál Archaon před masivní dvojitou bránou, která byla vchodem do svatyně. Za branou byl labyrint plný divokých bestií a nenávistných démonů. Skrze ně byl Archaon prověřen každým z bohů Chaosu, že je skutečně Vyvoleným. Nurgle seslal smrtící nemoci, se kterými Archaon bojoval čirou vůlí. Tzeentch vytvořil krystalový labyrint, ale Archaon si zavázal oči a k orientaci využil jenom svůj instinkt. Slaanesh posílal pokušení za pokušením, ale Archaon odolal, nikdy se neodchyluje ze stezky k vnitřním branám svatyně.
Poté co prošel vnitřními branami, ocitl se Archaon v úzké chodbě obklopené pekelným ohněm, který spaloval jeho kůži a vlasy. Náhle se z plamenů vynořil mocný Khornův krvežíznivec a napadl potenciálního Vyvoleného. Vyšší démon byl mocný, ale Archaon čerpal sílu ze Zabijáka králů, vyrazil Krvežíznivcovy zbraně a uškrtil ho jeho vlastním bičem. Pekelný oheň odumřel, ponechávaje těžce zraněného Archaona stát v jednoduché svatyni. V její zadní části stál trůn s vyschlou mrtvolou sedící na něm. Na vrcholku její vysušené hlavy pak byla Koruna nadvlády. Archaon si vzal korunu, a se zraněními hojícími se a tělem vyzařujícím sílu, ji pozvedl k nebesům. Po století hledání získal titul Vyvoleného. Vše co nyní potřeboval, byla korunovace. Tu provedl démonický princ Be'lakor a učil z něj Archaona Pána Konce Věků a on začal shromažďovat největší armádu, který kdy smrtelný věk viděl. Bylo to toho dne, kdy poslední jiskra Archaonova lidství zanikla a od toho dne konečně naplno přijal to, co před něj postavil jeho osud.
