(pozdní 2520 imperiálního kalendáře)
Na severozápad od Ulthuanu, na mrazivých a drsných březích Naggarothu, pochodovala z Pustin Chaosu; takřka ve stejnou chvíli jako proběhl vpád N'kariho hord na Ulhuan; druhá chaosácká armáda, složená z následovníků Khorna. Na severu ledovce Mrazoželeza se černé praporce nájezdníků rýsovaly proti bouří zmítané obloze; dusot jejich v železe zakutých nohou působil ve vzdálených zemích jako hrom. Armády Khorneho pochodovaly pod jediným krvavým praporcem; s Valkií Krvavou v čele ženoucí Zkrvavenou hordu proti severnímu opevnění Naggarothu.
Dokonce i když šílené výkřiky bersekrů a mocné válečné bubny jejich válečníků naplňovaly temnou oblohu ohlušujícím hřmotem, zdálo se, že temní elfové ze severních strážních věží byli zastiženi zcela nepřipraveni, neboť kouzelníci z Věže proroctví utichli za rouškou temných kouzel. Povinnost přinést hrozivou zprávu o invazi dál na jih nakonec padla do rukou strážních skupin havraních plášťů. Mnozí z těchto průzkumníků byli přemoženi záhadnými démony, ovšem ti, kteří přežili a dorazili do věže Volroth, byli schopni předat varování všem zbývajícím městům ještě předtím, než podlehli svým zraněním.
S celým královstvím vědomým si jejich přítomnosti, Ebnir Dušestahovač, nejdůvěryhodnější z generálů Čarodějného krále, vyrazil k věži Volroth s veškerými silami, které dokázal shromáždit, jen aby zjistil, že pevnost s posádkou 80 tisíc elitních bojovníků Druchii leží v rozvalinách. Zkrvavená horda už dokázala prolomit první z naggarothských opevnění. S cestou na jih otevřenou se titánská horda rozdělila v hledání své vlastní slávy, zatímco Valkia zůstala věrná cestě určené jejím bohem a oblehla samotné hlavní město Naggarond. Odštěpené hordy směřovaly na východ směrem ke chrámovému městu Har Ganeth, kde se střetly s krvežíznivými válečníky Hellebron, velekněžky Khaineho. A také na jih, byly napadeny Malusem Temnou čepelí a legiemi Hag Graefu, zbarvujícími Temnou cestu rudou krví nájezdníků. Ovšem pýcha temných elfů se ukázala být jejich zhoubou. A armády Naggarothu se znovu stavěly protivníkům samostatně, místo toho, aby se spojily do jediné mocné síly.
Město Clar Karond mohlo být zachráněno před úplným zničením, kdyby armáda lorda Temné čepele vypomohla svým obleženým bratřím místo toho, aby se ohlížela na své vlastní zájmy. Mnohokrát Hellebron žádala o pomoc v zastavení vraždících nájezdníků u jejích vlastních bran, ale nikdo se na její volání neodvážil odpovědět. A nakonec bylo její město přemoženo a, ve svém krvavém šílenství, přijala Rudá královna svůj osud a vzdala hold Khainemu, když ona i její zbývající učedníci naplnili ulice krvavými obětinami. Na severu byly zbytky velmi potřebné armády Ebnira Dušestahovače pobyty po marném pokusu generála zastavit příval válečníků Khorna, ne jakožto povinnost k jeho zemi a lidu, ale jako snaha o odpuštění před zlobou Čarodějného krále. S jejich smrtí byl další velký kus tenčících se vojenských rezerv temných elfů vyhlazen.
Zázrakem však v jiných částech Naggarothu byli někteří lordové temných elfů rozumnější, než aby se hádali nad svými hloupými rozpory, zatímco se celé jejich království rozpadá na kusy. V přístavním městě Karond Kar válečné flotily Lokhira Padlého srdce a Drana Slanokrva konečně odložily své rozmíšky a spojily se k blokádě přístavů před dlouhými loděmi nájezdníků směřujícími k jejich městu. Byť učinily z pobřeží hřbitov rozbitých lodí, bylo nepřátelských lodí prostě příliš mnoho k potopení, a tak se nájezdníci brzy dokázali vylodit. I tak by se město dokázalo ubránit nebýt záhadného zemětřesení, které rozmetalo jeho vnější hradby, a náhlého zjevené celé skavení armády z podzemních katakomb. Chyceni mezi dvěma armádami, byli obyvatelé města nuceni utéct na otevřené moře. Se ztrátou Karond Kar byla dobyta tři města - jen se třemi zůstávajícími.
V hlavním městě Naggarond nepřítomnost Čarodějného krále donutila generála Kourana Temnoruku, pána Černé stráže, převzít velení městské obrany, při které se dvakrát střetl tváří v tvář s Valkiou. Postrádajíce taktického génia nutného k prolomení obležení, lordové a paní Černé rady byli rozerváni občanskou válkou. Po třech měsících neustálého obležení se však Malekith navrátil, se zasychající krví Finubara na svých rukách. Vkládaje se do ohrožení svého království, Malekith vyjel na svém draku Seraphonovi a odrazil Zkrvavenou hordu od bran Naggarondu. S většinou Naggarothu ležící v troskách bych Malekith donucen odložit svou zamýšlenou invazi na Ulthuan a povolat invazní flotilu zpět do přístavu, aby se mohla vylodit a vyzbrojit pro nadcházející protiútok.
Po svém vítězství se Malekith setkal se zbývajícími vůdci temných elfů a vyložil jim svůj plán pro nadcházející tažení na sever. Osobně určil lorda Temnou čepel, aby velel expedici směrem k Věži proroctví, která měla zjistit, co se tam stalo. Nicméně lord Temná čepel se velmi obával sil lady Morathi a prosil Čarodějného krále, aby si jeho velení rozmyslel. Tak byl lord Temná čepel přidělen na jih, aby chránil a doprovázel strhané přeživší zpět do bezpečí Hag Graef. Úkol vyrazit na sever tak znovu připadl na Malekitha, který se měl znovu setkat tváří v tvář se svou matkou.
Takřka třetina Malekithovy armády byla cestou ztracena, ovšem Čarodějný král postupoval s tichou rozhodností dál, docházeje až tak daleko, že se stranil svých generálů. Nějakých čtyřicet líg před Ghrondem byla Malekithova armáda zablokována ohromnou hordou démonů vedenou mocným Khornovým krvežáznivcem. Nicméně ani přes svou moc nedokázal démon Čarodějnému králi zabránit v postupu a s démonovou porážkou Malekith vstoupil do Věže a osobně se setkal s matkou. Morathi řekla svému synovi, že Konec věků je blízko a jeho osud na něj čeká na březích Ulthuanu. Nicméně Morathi jej varovala, že pokud se vydá po této cestě, pokud se vrátí do zemí svého mládí, zničí tím vše, co z něj kdy dělalo jejího syna. Pyšný do poslední chvíle, opustil Malekith svou matku a shromáždil všechny, kteří zbyli z jeho lidu na flotile válečných lodí tak ohromné, že se táhla z jedné strany horizontu na druhou. Pak, v tu samou hodinu, ve které Teclis vypudil démony z břehů Ulthuanu, vyrazila poslední velká armáda Naggarothu na své flotile černých arch. Bez pohledu zpět na své hořící království se Malekithův pohled zaměřil na zem Ulthuanu, s vědomím, že tentokrát již není cesty zpět.
