Ze všech legend Impéria je jednou z nejzáhadnějších ta o Legii Zatracených. Nejpodivnější ze všeho jsou četné potvrzené záznamy o těchto tajuplných válečnících, jejich neočekávaném objevení se na ztraceném bojišti i jejich náhlém a nevysvětlitelném zmizení na konci bitvy. Popis vrchního knihovníka ultramariňáků Tiguria je nejvíce známou zprávou o této záhadě.
"Třetí noci boje nám orkové sebrali Velký bastion. Zoufalství se usídlilo v našich srdcích, jelikož veškerá naděje na záchranu nyní pohasla. Z celé naší kompanie jsem napočítal jen třicet sedm žijících, z nichž jen dvacet pět nezraněných. Orkové se v temnotě shromáždili okolo nás. Ječení a chichot jejich gretchinů nás ubíjel, zatímco se oni samotní shromaždovali k ůtoku. V hodině před úsvitem jsem svolal kompanii k modlitbě a, jelikož byl náš kaplan zabit, hledali jsme mír u Císaře v bitevním stylu.
Bylo to ve chvíli, kdy jsem zvedl své oči z modlitby, když jsem uviděl podivnou armádu tam, kde před chvilkou nebylo nic než temnota. Zprvu jsem si myslel, že se jedná o nějakého spojence orků, ale jak se armáda blížila, uvědomil jsem si, že se jedná o vesmírné mariňáky, ačkoli ne z žádné kapituly zalívané Císařovým sluncem. Jejich zbroj byla zbarvena do černé a na ní byly namalovány hrůzostrašné obrazy kostí a ohně, na svých helmách pak nesli lebky. Když postupovali, halilo je podivné žhnutí a zdálo se, že okolo jejich nohou tancuje oheň. Byli jako kosti lidí v mukách očištění, jelikož vypadali mnohem víc jako kostry než lidé. A nevydávali jedinou hlásku.
Na okamžik jsem věřil, že se jedná o nějakou představu, vizi pradávných časů, neboť jsem slyšel, že Císař obdarovává podobnými pohledy ty z válečníků, kteří čelí smrti v jeho jméně. Ale nebylo tomu tak, protože brzy strašidelní válečníci dosáhly orčí bojové linie a náhle byl vzduch plný lomozu bitvy, orkové v hrůze kvíleli a řvali. My, co jsem zůstali, jsme sledovali temné bitevní bratry v jejich práci a musím přiznat, že nikdy předtím ani potom jsem neviděl takový boj, jehož jsem byl svědkem toho úsvitu. Využívající chvíle, přeskupil jsem svou kompanii a vedl ji do války. Ale zbylo tu pro nás jen velmi málo práce, protože orkové ztratili chuť bojovat. Brzy jsme znovu zajistili Velký bastion a to bez dalších ztrát. Po temném bratrstvu zde nebylo jediné známky."
