Kapitula Železných Rukou se zdržuje codexových praktik užívání kaplanů k poskytování duchovní podpory svým bratrům a místo toho se spoléhá na železné otce, pozici vytvořenou splynutím rolí kaplana a techmariňáka. Železné Ruce mají hluboce zakořeněnou nenávist - a někteří šeptají že strach - ke slabostem těla, vidí jeho pomíjivost a konečný úpadek jako největší nebezpečí lidstvu. Pro ně je tělo slabé a musí být nahrazeno jakkoli je to možné. Železní otcové živí tuto nenávist vzletnými proslovy a ohnivými projevy, prohlašují, že příklad jejich primarchy je jedinou správnou cestou. Železné Ruce mají takovou úctu ke strojům, že dalece překonávají ostatní kapituly a mají mnohem bližší vztah k Adeptus Mechanicus, než je běžné.
Paullian Blantar sloužil v kaargulské klanové rotě jako válečník s přirozenou zálibou v mystériích technologie. Železní otcové jeho kapituly si velmi brzy povšimli jeho spříznění s duchy strojů, a tak byl poslán na Mars k zahájení svého zasvěcení do Kultu Stroje. Během desetiletí se stal vynikajícím železným otcem své klanové roty, rádcem a vychovatelem mnoha aspirantů kapituly. Jeho odbornost v oblasti bionického vylepšení byla nesrovnatelná a jeho dovednosti v této oblasti hluboce ovlivnily vedení kapituly. Sám Blantar prováděl nezbytné operace mnoha rekrutů a později vytvořil bioniku, která zachránila život vůdci jeho klanové roty, Brannusovi, poté co ho haemonculové temných eldarů hrozivě zmrzačili během bitvy o Kaladrone.
Jeho vlastní nenávist ke všem slabým stránkám jeho těla byla právě tak slavná a on po celý svůj život železného otce rituálně zraňoval ty malé části smrtelného těla, dokud na něm během posledních let života nezbylo téměř nic organického, kromě jeho skvělé, strojově laděné mysli. Jako u mnoha Železných Rukou, bylo jeho horoucím přáním být pohřben ve svatém sarkofágu jednoho z prastarých a vážených Dreadnoughtů.
