"Můžete lpět na své odvaze, ale ta vás zradí, může vzhlížet ke svým zbraním, ale shledáte, že nestačí. Utíkejte, bojujte, skrývejte se, řvěte nebo se krčte - na tom nezáleží, neboť my přicházíme." - Fafnir Rann, patriarcha a první nejvyšší popravčí kapitulu Katů.
Katové byli jednou ze čtyř původně loajálních kapitul vesmírných mariňáků, které se vzbouřily proti autoritě Impéria lidí během Badabského povstání. Věří se, žesi kapitula uvědomila, že je na špatné straně, přestože na jejím konání měla jen malý podíl, a bylo jí po odpovídajícím pokání nakonec umožněno pokračovat v její službě Impériu.
Historie kapituly
Katové jsou následnickou kapitulou Imperiálních Pěstí z doby Třetího zakládání. Jsou tedy starobylou a hrdou kapitulou, jejíž původ lze vysledovat do chaotických století po Horově Herezi. Patriarchou této kapituly byl údajně jeden z nejtvrdších kapitánů primarchy Rogala Dorna, vesmírný mariňák jménem Fafnir Rann. Vedle nezlomného smyslu pro čest a historie nesrovnatelné dovednosti ve zbrani, sdílejí Katové jen málo s kulturou a tradicemi jejich předchůdců a ani si neudržují vazby s jakýmikoli krom svých vlastních následnických kapitul Adeptus Astartes. Někteří z jejich bratří vesmírných mariňáků pohlížejí na Katy jako na něco o trochu víc než špatně disciplinované primitivy a krví potřísněné lovce hlav, o trochu lépe než na renegáty. Přesto, daleko od kapituly složené z ničeho víc než barbarské hordy v podání vesmírných mariňáků, je třeba uznat, že Katové mají vysoké množství krví vykoupených bitevních zkušeností a mají jisté množství vědomé prohnanosti, které jim umožnily získat záznam neochvějných úspěchů ve službě Impériu během některých z nejtemnějších etap jeho historie.
Tato kapitula sídlí na okraji Impéria podél opuštěných pustin galaktického jiho-jiho-západu, na hranicích Segmentum Tempestus a Segmentum Pacificus, ačkoli během své dlouhé historie se vydali na mnohé daleké cesty a osamocené úkoly, během kterých proputovali celé Impérium. Od závěrečných let 37. milénia si kapitula utvořila svůj domov na světech-dvojčatech, Stygii a Aquilonu. To jsou nechvalně známé planety ohně a ledu sevřené ve věčném elipsovitém obíhání okolo obrovského, pomalu umírajícího slunce. Kapitulní klášterní pevnost je obrovskou opevněnou asteroidovou základou známou jako Darkenvault, která je gravitačně uvěznana v Langrangerově bodě mezi těmito dvěma světy. Je to právě z této bezútěšné a hrozivé pevnosti, odkud vyplouvají lebkami ověnčené válečné lodě Katů do galaxie při hledání cílů ke zničení.
Důležité kampaně
Mor Nevíry - Invaze na Nova Sulis (302.M36) - během válek, které znamenaly počátek Moru Nevíry kardinála Bucharise, byli Katové jedněmi z prvních kapitul vesmírných mariňáků, které pozvedly zbraně proti mocí posedlém kardinálu na Galthamoru, jmenovitě bojovali při různých příležitost během tažení například po boku s Hvězdnými Vlky, Anděly Rozhřešení a Havraní Gardou. Za svou roli v boji s kardinálem a zrádci během Moru Nevíry byla Katům věnována vzácná čest mít novou kapitolu, Železné Šampióny, kteří byli vytvořeni z jejich genoštěpu v pozdějším zakládání.
Bitva o Carrion (899.M41) – V reakci na řadu zoufalých nouzových volání o pomoc z několika odlehlých imperiálních základen se síly 2. kompanie Katů, vedené vznešeným lordem kaplanem Thulsem Kanem, ocitly v zoufalém boji proti nově probuzené hrozbě na mrtvém světě poblíž Veiledského regionu na okraji Segmentum Tempestus. Méně než třetině z Katů se podařilo probojovat ven ze smrtelné pasti jejich hrozivých nepřátel. Toto byl jeden z prvních a potvrzených bitevních záznamů o boji s pradávnou cizáckou hrozbou později identifikovanou jako necroni.
Badabská válka (904-911.M41) – Katové byli jednou ze čtyř kapitul, které se vzbouřily proti Impériu během Badabského povstání. Jejich účast v tažení Lufgta Hurona bylo výsledkem krvavého dluhu, který měla kapitula vůči Astrálním Spárům z doby před více než tisíciletím. Roku 904.M41 se Katové plně přidali k rebelii na straně Astrálních Spárů a Separatistů. Katové neoblomně odmítli operovat pod přímou kontrolou Tyrana Badabu a fungovali jako spojenci a nikdy jako podřízení. To vedlo během války k mnohé zlobě v řadách Separatistů. Kapitula měla tendenci po svých útocích zanechávat přeživší, když byly její vojenské cíly splněny, dokonce umožňovala se ctí kapitulaci poražených nepřátel. To rozběsnilo Lugfta Hurona k nepříčetnosti. Protože Katové postrádali rozhodnost, Tyran Badabu zavedl strategii, při které jeho síly sledovaly ty Katů, aby "provedly, co bylo třeba provést" a držely kapitulu Katů tak daleko od jeho vlastních machinací a akcí, jak jen to bylo možné. Ale jak se válka začala vyvíjet v neprospěch Separatistů, byl Huron donucen výrazně spoléhat na Katy v boji o zónu Maelstromu.
To se ukázalo zkázonosným a vyústilo v to, že se Katové nakonec obrátili proti Astrálním Spárům po událostech okolo kapitulace bitevní bárky kapituly Salamandrů. Kapitula se tehdy stala jakýmsi tulákem, vedla svou vlastní soukromou válku se svými původními spojenci, dokud nevyjednala vzdání se loajálním silám a stáhnutí se z válečné zóny v roce 911.M41. Ze všech, kteří se zapletli do snah Separatistů, vyšla kapitula Katů z konfliktu jako nejméně poškozená a poskvrněná. Její mariňáci bojovali čestně a žili i umírali za své dluhy. Katům bylo darováno Císařovo rozhřešení, když nejvyšší lordi Terry rozhodli, že byli následkem klamu omylem postaveni na stranu zrádců, ovšem i přesto jim byla přikázána sto let trvající křížová výprava, aby pykali za prolitou loajalistickou krev, a během této doby jim bylo zakázáno rekrutovat nové novice, stejně jako jejich spolukajícníkům, kapitule Válečníků Kudlanky.
Corcyranský masakr (910.M41) – Tento střet je mnohými považován za "ztracený příběh" Badabské války jehož skutečné okolnosti nebudou nikdy známy. To co se později stalo známé jako Corcyranský masakr, bylo odhaleno loajalistickou námořní hlídkou v roce 910.M41. V prašných pustinách opuštěného světa Corcyra II byly nalezeny trosky pašerácké základny. Co bylo nalezeno uvnitř základny, bylo noční můrou krveprolití a zkázy předtím nevídané. Byla zde vybojována krvavá bitva mezi silami vesmírných mariňáků o rozsahu menším než kompanie, které byly složeny z kapitul Katů a Carcharodonů. Tyto dvě kapituly, obě svým způsobem známé pro svou divokost a neústupnost, zde spolu bojovaly do absolutního vyhlazení. Základna okolo nich byla rozmetána na kusy, zadupávaje své původní obyvatele do prachu. Mnoho z těch mrtvých na obou stranách projevovalo známky boje navzdory utrpění strašlivých zranění, utržených končetin a strašlivých šoků, které by běžně srazily dokonce i členy Astartes. Někteří z nich byli nalezeni ve smrtících, krví potřísněných objetích, když útočili na svého nepřítele s posledními zbytky svých sil. Není známo, ze které kapituly pocházel poslední dýchající válečník, který by mohl nárokovat ono hořké vítězství. Žádná z kapitul neuvádí jakékoli přeživší masakru, kteří by mohli o bitvě vyprávět.
Organizace kapituly
Katové velmi striktně dodržují principy Codexu Astartes navzdory své barbarské a promitivní pověsti. Struktura a organizace kapituly pevně následuje Codex s několika menšími změnami v jeho implementaci, které odrážejí zejména tíhnutí kapituly směrem k palbě na krátkou vzdálenost a brutálnímu boji zblízka. Tyto taktiky jsou upřednostňovány bitevními bratrů kapituly, kteří se tak mohou rychleji prokázat v takových rozhodujících bojích spíše než při taktikách udeř a uteč či palbě zdálky. V rámci kapitulních bitevních kompanií je taková taktická předpojatost představována nahrazením jedné ze standardních Codexu odpovídajících devastátorských jednotek za jednotku veteránů předního voje tvořenou nejlepšími válečníky kompanie. Používání motorek a útočných motorek je kapitulou opovrhováno, jelikož ta upřednostňuje pro průzkumné účely Land Speedery a těžký pancíř, kdykoli je to možné pro útočné a záchranné mise.
Na každého kapitána kompanie Katů je pohlíženo jako na svobodného válečného pána, s velkou nezávislostí konání mu povolenou. Kapitáni kompanií, kapitulní vrchní knihovník, mistr kovárny a lord mluvčí mrtvých (nejvyšší kaplan) tvoří válečnou radu, kterou nejvyšší kat (pán kapituly) musí poslouchat navzdory tomu, že má právo posledního slova. Tato válečná rada může, na základě svého rozhodnutí, svrhnout pána kapituly, který se v jejích očích ukáže jako nevhodný nebo nedůvěryhodný. Oproti tradicím většiny kapitul vesmírných mariňáků je boj o velení extrémně krvavý; každý kapitán kompanie má právo vyzvat nejvyššího kata v souboji o titul, kdykoliv tak chce učinit.
Bojová doktrína
Katové upřednostňují střetávání se s nepřítelem z takové blízkosti, jak je to jen možné. To pro jejich Astartes zajišťuje vítězství a slávu. Nebojí se vyčerpávajících (zákopových) válek či přímého zničení, spoléhaje na schopnosti svých bitevních bratří pro vydržení a překonání čehokoliv, co proti nim může nepřítel vrhnout. Během času se to ukázalo být prokletím, neboť kapitula má zvyk pokračovat v boji, jakmile dojde na střet, a to i v případech, kdy by převážilo strategické rozhodnutí předtím, než začne krveprolití.
Víra a chování
Katové věří, že jejich kapitula vznikla pouze proto, aby vyhledávala a pobíjela nepřátele lidstva, spíše než aby prováděla více defenzivní či strategické role. Kapitula je svou povahou agresivní a takřka barbarská a odmítá podřízenost příkazům, jako je tomu u jiných, víc ukázněných, Codex následujících kapitul jako jsou Ultramariňáci či jejich vlastní zakladatelé, Imperiální Pěsti. Katové toto své "prokletí" vyrovnávají svou strašlivou pověstí pro nesrovnatelnou výdrž a ničivé běsnění. Jejich hlavním cílem a snahou jako kapituly je jediné; ukončit život těch, kteří měli tu drzost ohrozit odkaz Impéria či ohrozit lidstvo. Katové na sebe pohlíží doslova jako na Císařovy vyvolené pobočníky, a je Jeho rozhodnutním umožnit jim konat v Jeho jménu.
Tyto pradávné zvyky a přesvědčení kapituly jsou zakořeněny v divokých světech, ze kterých dlouho rekrutovali své novice. Z práva a tradic jejich kapituly je od každého bitevního bratra Katů očekáváno, že si vybojuje svou vlastní cestu ke slávě a stane se hodným zaznamenání ve velkých kronikách, které budou uchovávány po následující generace kapitulních kaplanů, či "mluvčích smrti", jak jsou také známi. Je také úkolem mluvčích smrti vyprávět během svátků nebo upomínkových událostí odehrávajících se hluboko v katakonbách Darkenvaultu příběhy masakrů kapitulou ctěných mrtvých. Jejich druhým, ale stejně tak důležitým úkolem, je udržovat řád v řadách jejich často svéhlavé kapituly. Z toho důvodu mají Katové neobvykle velké množství kaplanů, přičemž z tradice jsou ke každé kompanii přiděleni hned tři. Všichni se zodpovídají nejvyššímu kaplanovi, také známému jako lord mluvčí mrtvých. Jako součást jejich povidností jsou zodpovědní za udržování podrobných záznamů bitev kapituly, takže lekce jak o vítězstvích, tak o porážkách, nebudou pro budoucí válečníky kapituly nikdy ztraceny.
Je to pouze cestou krveprolití, braním životů Císařových nepřátel, jak může být bitevnímu bratru Katů udělena čest být umístěn v kapitulních kronikách, a tak si získat respekt svých druhů vesmírných mariňáků i získat hodost a čest uvnitř kapituly. Bitevní bratři této kapituly mají neústupnou a ambiciózní povahu. Rychle se rozčilující, Astartes Katů jsou učeni odplácet urážky své cti krví, dokonce i mezi sebou, ale oproti několika jiným kapitulám, kde je takové chování tolerováno či dokonce podporováno (jako jsou například Hvězdní Vlci či Nájezdníci), jen málokterá překoná Katy v jejich rvačkách či divokých soutěžích, neboť takřka všechny takové bitky vedou ke zmrzačení či smrti zúčastněných. V jejich extrémním pohledu si čest nežádá nic menšího.
Další nebezpečnou výstředností kapituly pro vnější pozorovatele je tendence Katů odnášet si z bojiště trofeje, brané od nejvíce zaznamenáníhodných obětí, včetně takových věcí jako jsou lebky, hlavy a nepřátelské zbraně. Kati si neberou tyto trofeje z jakéhokoli rituálního důvodu ale špíše pro zaznamenání mluvčími smrti po bitvě. Poté co poslouží svému účelu, jsou okamžitě zničeny, pokud ovšem není usouzeno, že jsou zvláště důležité, v jakémžto případě jsou uchovávány jako relikvie - často zdobící zbroj či jinou válečnou výbavu daného vesmírného mariňáka.
Samotná víra Katů je také často zpochybňována, ale oni samotní odolávali už od doby vzniku Adeptus Ministorum. Jejich víra nabírá zejména formu animismu a uctívání předků, a přestože se přidávají k uctívání božského Císaře, mají Kati jen málo pochopení pro Ecclesiarchii, její velkolepost a malichernou pověrčivost, krom jejího použití jako schopného nástroje společenské kontroly, která spojuje roztříštěné davy Impéria.
