Ačkoli Soryliané kolonizovali své světy dávno předtím, než se lidé poprvé vydali ke hvězdám, Sorylianský kolektiv není ani velký ani rozsáhlý. Z velké části je důvodem nízká rychlost, s jakou tito opatrní mimozemšťané přistupují ke všemu ve svém životě. Ať již jako jednotlivci anebo v plné síle celého poradního sboru Kolektivu, Soryliané připadají všem ostatním rasám velmi pomalí. To vedlo k velmi pomalé kolonizaci a často k frustraci ostatních ras, které se s nimi snažily jednat.
Soryliané připomínají dvounohé pozemské ještěry s malými šupinami pokrývajícími jejich svalnatá těla. Jejich tvář je složena ze silných kostěných destiček, hřebene a hluboko zasazených očí. Většinou jsou větší než průměrný člověk a při službě na válečných lodích nosí přes nevýrazné uniformy matné plátové brnění. Sorylianské oči připadají ostatním rasám zastřené a jejich pomalý, neuspěchaný pohyb je často zaměňován za mentální nebo fyzické postižení. Pokud se však rozhněvají, jejich rychlost tento omyl bleskově rozptýlí.
Rasa Sorylianů není příliš bojovná a spíše než aby se snažila s ostatními jednat, je raději kompletně ignoruje. Před stoletími zanechala vleklá válka mezi Soryliany a Aquanským společenstvím oblast Fathoms Reach v troskách, ale na osudech obou impérií změnila pramálo. Válka skončila vzájemnou nevyslovenou dohodou. První setkání s lidmi byla podobně apatická, což vedlo k řadě náhodných bitev do doby, než se situace stabilizovala a Soryliané umožnili lidem výměnou za bezpečnou severní hranici kontrolovat oblast Fathoms Reach.
Sorylianská společnost klade velký důraz na akademický výzkum a vývoj se zaměřením na geologické a kosmologické studie. Pomalé ustálené pohyby planet se k jejich povaze výborně hodí. V rámci celého kolektivu byly vybudovány rozsáhlé výzkumné a pozorovací stanice včetně okruhu kolem oblastí jako jsou Goumský a Charradinský úkaz. Nedávné hrůzu vzbuzující útoky ze strany Ba'Kash a Veydrethů, které se čím dál tím víc blíží k těmto stanicím, přiměly Soryliany nasadit do těchto oblastí množství vojenských prostředků.
Soryliani si nepřáli nic jiného, než aby je zbytek kvadrantu nechal na pokoji, ale to se nestalo. Zatímco úspěšně zamezili dalším komplikacím s lidmi ze Země, brzy se stali oběťmi nájezdních flotil korporace Works Raptor, které útočily na odlehlé kolonie a unesly nespočet sorylianských občanů, které již nikdo nikdy neviděl. S ohledem na tyto neustálé provokace si Soryliané postupně začali uvědomovat, že jejich politika tvrdohlavé izolace je neudržitelná a stali se tak poslední z velkých sil, která se připojila ke Kurakské alianci.
Dokonce i ve chvíli, kdy se stali členy aliance, Soryliané stále přesouvali své flotily jen velmi pomalu. Díky nedávným nájezdům a stupňujícím se vojenským akcím v sousední federaci Dindrenzi odmítli mnoho svých flotil z východní hranice přesunout. Většina admirálů se nebyla schopna dostatečně rychle přizpůsobit aktuální bezpečnostní situaci a pokračovali v hlídkování ve tradičních hlídkových oblastech a trasách. Útoky Works Raptor na sorylianské kolonie ustaly brzy po podepsání Kurakské dohody, a tak Soryliané uvěřili, že je víceméně po krizi.
Ve chvíli, kdy síly Relthozy a Vo'Nar prorazili řídce nasazenými pohraničními hlídkami, byli Soryliani zaskočeni. Zatímco nepřátelé postupovali hlouběji a hlouběji na sorylianské území, celé flotily přestaly existovat, stejně jako byla během postupu do vnitrozemí ničena všechna vojenská zařízení. Nicméně tato situace probrala těžkopádnou sorylianskou velitelskou struktur a k ochraně napadených systémů se zvolna vydaly masivní síly. To bohužel nechalo nebezpečně nechráněné jižní terranské křídlo.
