Obecné

Severovýchodně od Holých kopců leží Talabecské pohraničí. Ač temná a neblahá, je tato oblast křižována Talabheimskou silnicí a Starou lesní cestou, obě přivádějící poutníky do velkého města, které dalo oblasti jméno.

Lidé oblasti jsou počítáni mezi nejmazanější z lesního lidu. Jsou to stopaři a lovci, nemající sobě rovna, s vazbou k zemi daleko bližší než jacíkoli jiní lidé Říše. Oblast je střediskem uctívání přírodního boha Taala, jehož služebníci mu hluboko v lesních hájcích nabízejí modlitby.

Velký soutok je jméno používané pro oblast, kde se střetávají řeky Talabec a Delb a nakonec se vlévají do Reiku. Talabec vzniká v rychlých proudech v severních částech Hor konce světa mezi trpasličí pevnosti Karak Kadrin a troskami Karak Ungoru. Řeka se cestou do Talabheimu neustále rozšiřuje, až se nakonec stane příliš širokou pro přemostění.

Západně od Vyjících výšin rozeklané vrcholky vysokých vřesovišť ustupují zvlněným kopcům a údolím. Ač nižší, jsou stejně ošlehané větrem a sužované všudypřítomným vytím postihujícím celý hřeben. Tato část Vyjících kopců je známa místním jako Räuberthal, neboť je sužována lupiči a bandity a je útočištěm vrahů uprchlých do zdejších skrýší z celého okolí.

Vyjící kopce tvoří hřeben rozeklaných vrcholků táhnoucích se od Middenheimu na nejzápadnějším kraji téměř až k Talabheimu na východě. Nejvyšší kopce jsou holé a skalnaté, jejich plošiny jsou nekonečnou řadou bažinatých plání pokrytých vřesem a drsnou travou, což jim propůjčuje stísněnou podobu, zatímco nižší hřebeny a hluboká údolí jsou zalesněny hustým a vlhkým lesem.

Jedna z největších částí nepřerušovaného lesa v oblasti, Reikské močály, zahrnuje jižní část Middenlandu táhnoucí se k řece Reiku a velkoknížectví Reikland. Les zde roste hustý a vysoký a protínají ho jen úzké cesty, neboť jeho vnitřkem nebyla prosekána žádná větší silnice. Na východ se les ztrácí, ustupuje zamlženým Mrtvolným vřesovištím a Mrtvolným močálům, jejichž stříbrné vody jsou prý sužovány duchy dlouho mrtvých obránců Říše.