Mortarion: Horova Hereze

„Povím vám, co se mi na Čtrnácté legii tolik líbí. Jsou to obyčejní šerední bastardi, na druhé straně ale nezdolní. Nikoho jiného bych ve vyhlazovací válce neměl raději po svém boku, a naopak proti sobě bych měl raději skoro kohokoli jiného.“ 

– Ferrus Manus, primarcha Železných Rukou, po připojení Jedna-pět-čtyři-čtyři 

 

Když se Vojevůdce Horus obrátil na stranu Chaosu, nepotřeboval mnoho úsilí, aby pro svou věc získal Mortariona a jeho legii. Primarcha se připojil k povstání z vlastní vůle. Vojevůdce slíbil, že pod jeho vládou starý řád padne a nastane úsvit nového, spravedlivého věku, ve kterém o právu budou rozhodovat mocní. Horus byl přitom jedním z mála, s kým se primarcha cítil pohodlně, a stejně jako někteří další, ukázal Horovi během Velké křížové výpravy více věrnosti, než samotnému Císaři. Kromě toho, první kapitán Calas Typhon, Mortarionova pravá ruka, již dlouho a tajně uctíval Ničivé síly a dychtivě svedl zbytek Stráže Smrti na cestu zatracení. 

Mortarion odhalil svou pravou tvář během obléhání Istvaanu III, kde ochotně poslal potenciální loajalisty z řad Stráže Smrti do Horovy pasti. Z tohoto masakru se však podařilo uniknout křižníku Eisenstein pod velením kapitána Garra a varovat Císaře. Jakmile byli Astartes, kteří zůstali věrní Císaři, vyhlazeni, Stráž Smrti bojovala po boku zrádců při výsadkovém masakru na Istvaanu V.

Mortarion

Válečný jestřáb a Pán smrti

„Bolest je iluzí smyslů, strach iluzí mysli, za nimi pak jako mlčenlivý soudce všeho čeká jen smrt.“

 – primarcha Mortarion 

 

Po většinu Velké křížové výpravy tulácká legie Bílých Jizev pod vedením svého primarchy, Jaghataie Chana, pobývala daleko na okraji komunikačních cest. Z toho důvodu bývaly Bílé Jizvy těmi posledními, kteří se něco dozvěděli. Stejně tak byly mimo řetězec událostí, který dal do pohybu bratrovražedné Horovo Kacířství.  Začalo to ukončením tažení na Chondaxu, když Chan a jeho válečníci opět obrátili své zraky ke hvězdám z ruin posledního zbytku té největší orčí říše Urrlaka Urruka, a byli zahlceni protiřečícími opožděnými zprávami z probíhající občanské války. Chan měl pod sebou sílu V. legie, své ordu připravené udeřit, ale nikdo nebyl schopen určit, kdo je nepřítelem Impéria.

Jaghatai byl kontaktován Lemanem Russem, právě se vracejícím z vypálení Prospera, se svou VI. legií lízající si rány v Alaxxesu a sužovanou Legií Alfa. I když Chan cítil sympatie k souženým Vlkům, svému bratu jen popřál hodně štěstí, rozhodnut nezapojit se na ničí stranu, dokud nebude mít jasno, a rozhodl se nalézt své odpovědi jinde. Jeho flotila se přesunula na Prospero, kde on sám hledal svého nejbližšího bratra Magna Rudého. Protože věřil, že jen jedna duše mohla vidět warp takový, jakým doopravdy byl, a tou je Magnus. Pokud byl Karmínový král naživu, pak ještě mohlo být vše zachráněno. Pokud byl mrtvý, pak Impérium skončilo. 

Po teleportaci na zdevastovaný povrch a propátrání ruin, nakonec Jaghatai našel své odpovědi v hlubinách křišťálové jeskyně daleko pod zničeným hlavním městem Tizcou. I když ztracen a oddělen od své družiny během boje s psychneuein, setkal se zlatým přízrakem. Bylo to zjevení Magna Rudého. Zpočátku Jaghatai nemohl uvěřit. Přízrak vysvětlil, že je jen Magnovým pozůstatkem, zničeným snem. Jaghatai se dozvěděl pravdu a s cestou na povrch neotálel, znovu se shledávaje se svou družinou. Ale jak mračna nad nimi začala zářit, vibrující paprsek světla se snesl dolů ze smogu, zapraskaje jak udeřil do kamene na zemi. 

Terminátoři se k tomu obrátili čelem, nabíjeje své zbraně. Jaghatai sdělil svým válečníkům, že přítomnost tohoto nově příchozího cítil po dlouhou dobu. Byl Chanovi v patách již od Ullanoru. A po dlouhé době jej konečně dohnal. Keshig se přesunul do volného půlkruhu, připraven udeřit. Chan přikázal svým válečníkům, aby ustoupili, neboť cizinec byl jeden z nich. Jak by taky ne?

Byl to jeho bratr. Mortarion, Pán smrti, primarcha Stráže Smrti. Sleduje usazující se popeů a zbytkové záškuby éterického zašlehnutí vlnícího se z ničeho, uvnitř víru se objevilo sedm postav. Šest z nich byli legionáři. Byli oděni v bledých, značně posílených terminátorských zbojích a nesli obrovské silové kosy známé jako žence lidí. Jejich pauldrony byly olivově zelené a výstelky mezi pláty byly z chladného železa. Byly mohutnější, rozložitější než Chanova družina. Jednalo se o členy Mortarionovy elitní osobní gardy, Smrťoplášťů.

Tím sedmým byla jiná moc, tyčící se nad svými druhy, oděná ve válečném plátování z holé mosazi a mrtvolně bílého keramitu. Dlouhý plášť temné zeleně visel z obrovských obrub ramenních chráničů. Z řetězů kolem pasu se šklebily lebky; některé lidské, jiné cizácké. Mezi nimi spočívala dlouhá pistole, s bubnovou hlavní, a zdobená bronzovými značkami zásahů. Jeho oči byly jantarové, lesknoucí se spod hlubokého stínu roztrhané kápě. Spodní polovinu obličeje zakrývalo ozdobené dýchací zařízení. Z výstelek jeho zbroje vytékaly výrony mastného plynu, syčící při kontaktu s mrtvou půdou Prospera.

Mortarion spustil patu své obrovské kosy do prachu. Chan pohlédl na ostří, známé jako Mlčenlivost, to největší z nechvalně známých ženců lidí XIV. legie. Mortarion promluvil, vysvětluje důvod svého příchodu. Řekl Jaghataiovi, že ho hledal, protože věci se změnily. Jaghatai si uvědomil, že Mortarion přišel, aby ho svedl na stranu zrádců. Chan ho opatrně pozoroval, protože jeho bratr byl vždy těžko čitelný. Nechal meč tasený, ale držel jej podél boku. Prohlížeje si fyzické změny svého bratra, všiml si, že Mortarion narostl do moci. Něco v něm hořelo, temně jako staré uhlíky. Jeho tělo bylo nějak bezútěšnější, jeho postoj trochu nevrlý, a přesto kolem něj byla ještě intenzivnější aura strachu. 

Zpátky na Ullanoru, a to i na vrcholu vítězství, takovou mocí nevládnul. Jaghatai poručil, aby mu Mortarion sdělil, co mu přišel říct na Prospero. Správně se domníval, že Mortariona neposlal Horus, ale že přišel sám od sebe, s vlastním úmyslem. Pokoušel se Chana získat pro Horovu věc, představuje mu galaxii válečníků, lovců, kde silní dostanou svobodu jednat tak, jak by nikdy nemohli pod Císařovými okovy. Chan nebyl hlupák, samozřejmě že nová galaxie by byla pod vedením Hora. Mortarion jen pokrčil rameny, Horus by byl jen počátkem nového řádu. Byl to mistr, obětní král. Cestou na Terru by se mohl spálit, nebo taky ne. Ať tak či onak, pro ostatní bude dostatek místa, aby po celé galaxii přišli k moci. 

Mortarion pravil svému bratru, že by neměl zahazovat svůj osud pospolu se Sanguiniem, natož s Magnusem. Nesnášel, když musel všechny tři sledovat, jak jsou taženi hlouběji Císařovým pokrytectvím. Jejich otec se snažil předstírat, že nic jako warp neexistuje, ale přitom sám v jeho špíně vězel až po lokty. Podle Mortarionova názoru měl warp být ohraničen kordónem, odložen stranou, zapomenut. Ale Chan nebyl upřímností svého bratra zmaten. Viděl, co se stalo. Pán smrti nikdy neskrýval, co nechtěl. Jaghatai viděl, jak si jeho bratr myslel, že všechny vyšachoval; první zmohl čaroděje. Umlčel čaroděje. Vyšachoval je, vyštval, aby jádro zůstalo nezkažené a zdravé. 

Udělal to po Ullanoru, na Nikajském koncilu, kde vystoupil proti svému bratru Karmínovému králi. Jako svědek hrůz rozpoutaných psykery na Barbaru, zakončil svůj výstup ponurým varováním před jakýmkoli používáním čarodějnictví císařovými služebníky. Na rozdíl od ostatních řečníků koncilu, kteří stáli proti užívání psychických sil a Magnovo domlouvali, přičemž do diskuze vnesli jen málo důkazů nebo argumentů. Kromě Mortariona, jehož zásah byl krátký, neosobní a na místě. Na Císařův názor měla jeho slova velký dopad, a jal se Magnovi zakázat používání psychických sil s větší důsledností a rozhodností, než měl původně v úmyslu. 

To byl Mortarionův velký úkol. Dokonce o něm Chanovy pověděl na Ullanoru. Chan si tehdy myslel, že to byly jen prázdné hrozby, ale měl chápat lépe. Mortarion nikdy nepronášel prázdné hrozby. Ale všechno se pokazilo. Přestože Mortarion svůj velký úkol dokončil, a Císař vynesl svůj Nikajský edikt zakazující používání magie a přikazující rozpustit Librarius v legiích, v řadách zrádců teď bylo čarodějů víc než kdy jindy. Horus je schvaloval, Lorgar je naučil novým trikům. Pokud se Magnus ještě nerozhodl, na které straně konfliktu stane, brzy tak učiní a Motarion bude obklíčen. Zničil Librarius, jen aby zjistil, že čarodějové mají v řadách zrádců volné pole. 

Chan viděl celkový obraz zcela jasně. Magnus mu jej ukázal. Jaghatai svého bratra varoval, že i když jeho legie teď mohla být bez korupce a zkaženosti z warpu, změna přijde, neboť Mortarion s pány prázdnoty uzavřel dohodu a ti si teď přicházejí pro splátku. Tohle byl důvod proč Mortarion přišel vyhledat Jaghataie. Mortarion hledal přítele. Protože kdo jiný by se s ním teď postavil proti pánům prázdnoty? Jistojistě ne zuřivec Angron ani napůl šílený Konrad Curze. Chan se na Mortariona zadíval pohrdavě. Jeho bratr ochutnal plody zrady a shledal je hořkými. Chan si nepřál být stáhnut selháním svého bratra – Mortarion byl sám. Snaže se ovládnout hněv, Mortarion varoval Chana, že přišel, aby mu dal na výběr; polovina Bílých Jizev právě prohlašovala věrnost Horovi, ostatní půjdou kamkoli jim jejich khagan poručí. Doba jejich otce skončila – Chan se může stát součástí nového řádu, který ho nahradí, nebo padne s tím starým. Chan se jen usmál, chladně a ve svém opovržení panovačně. 

Jaghatai svému bratru vysvětli, proč by ani jeden z nich nikdy nevládl galaxii; protože oba nebyli žádnými budovateli říše. Jen razili cestu. Mortarion se nad touto rolí jen hněval, zatímco Chan ji přijal. Rozzuřen, Mortarion couvl, Mlčenlivost zapraskala k životu zelenou energií. Smrťohalci sklonili své kosy do bojových pozic. Za Chanem si keshig připravili svá ostří. A Chan se připravil vyřešit jejich při jednou provždy. 

Dva primarchové kroužil okolo sebe, připraveni konečně se pustit do smrtícího souboje, který by rozhodl o osudu toho druhého – mrštnost proti nezdolnosti. Výjimečný zápas. I když byl Chan oslnivě rychlý, Mortarionova surová síla byla fenomenální. Čelíce její moci, Jaghatai pochyboval, že by s ní mohl některý z jeho bratrů soupeřit, snad kromě Ferra Mana. Pán smrti vstřebal každý úder, vysávaje z Chanových úderů sílu jako pijavice, vykrýval rány a ještě víc jich vracel. Houževnatost Stráže Smrti byla legendární, stejně jako její schopnost absorbovat zranění a prostě jen pokračovat dál. Tiší Smrťohalci byli stejně nesmiřitelní jako jejich pán, jak bojovali s keshigem Bílých Jizev uprostřed ruin. Na obou stranách již byli padlí, s těly sraženými do vířícího prachu, ale boje pokračovaly kolem nich, hořké a neústupné. A jak primarchové dál bojovali, Chan skutečně ucítil vyčerpání. Nikdy za nesčetně let boje nepocítil než triviální náznaky únavy. Nikdy necítil únavu až do morků kostí, nyní způsobovanou Mortarionem. Ale Chan věděl, že jeho bratr trpí stejně – krev zkropila jeho bledé tváře a čelo, a jeho nákrčníkové dýchací zařízení rachotilo, jak nasával hluboké nádechy. 

Mortarion udeřil do Chana, používaje svou kosu jako halapartnu a udeřil jejím jílcem do Chanovy bránice. Jaghatai odskočil pryč, klopýtaje, a Mortarion se vrhl za ním. Snesly se další rány – těžké, prudké, zemí otřásající. Chan byl dále zatlačován, jen ztěžka odolávaje výbuchům hněvu snášejícím se na něj. Když se do sebe opět pustili, náraz otřásal kostmi. Zaklesli se do sebe, každý úder byl posílený surovým vzdorem. Úlomky brnění odlétaly jako šrapnely. Z Mortarionovy brašny lahviček explodoval plyn, jehož sklo bylo rozbito, málem oba oslepujíc. Krev odlétala ve stříkancích na oba válečníky a zbarvovala jejich brnění. Jak se přetlačovali a nepolevovali, žádný neustoupil byť jen o centimetr půdy, krev se mísila na hranách jejich čepelí, zralá a temná jako víno. 

Sbíraje poslední kousek energie, Chan držel pozici, těžce lapaje po dechu, namáhavě čerpaje sílu pro konečný střet. Svíral dao připravené a vyčkával na pohyb svého soka. Jeden sek, jeden dokonalý sek, přesně vedený – měl na něj sílu. Ale Mortarion se nepohnul. Vstal, neohrabaný, jako by právě něco poslouchal. Jeho kosa padla na ramenní chránič. Z jeho masky se vysoukal tenký kašel, o kterém si Chan uvědomil, že to byl vyčerpaný druh chechotu. "Takže volba byla učiněna."

Mortarion Jaghataie informoval, že jejich vesmírné lodě jsou odteď ve válce. Nebylo to to, co válečníci z lóže přislíbili svým bratrům legionářům, ale Pán smrti pro tento den odmítl přijít o část ze své flotily. Pociťuje prach rozvířený kolem jeho nohou, prstence bažinatě zelené teleportační energie se vrhly k zemi. Výsměšně pozdravuje Chana, kopí s okraji plnými světla se snesla shůry, prorážeje mraky a procházeje skrze srdce zničené pyramidy Tizca, kde bojovali. Chan se vrhl vpřed, příliš pozdě spatřil co se děje. V okamžiku byli Pán smrti a jeho družina popadnuti a vtaženi do víru warpu. Uhánějící vítr zaskučel, popel se snášel k zemi, rozvířen bleskem. Jaghatai, unášen hybností svého závěrečného výpadu, jen vklopýtal do prázdného prostoru, kde býval jeho nepřítel.

 

Hledání odpovědí 

„Mezi prázdnotou hvězd, ani v nejhlubších jámách Země, neexistuje žádná temnota, která by se vyrovnala temným činům lidstva.“ 

– výňatek z utajených neoterranských kréd

 

Rozzuřený porážkou z rukou Jaghataie Chana, Mortarion upustil od pronásledování Bílých Jizev a namísto toho vedl svou Stráž Smrti ve zlovolném trestném řádění napříč sektory říše Prospera. Celé světy, planetu za planetou, padaly tomuto strašlivému dobývání, a přesto se ponurý a tajemný primarcha Mortarion zdál zaujatý nějakým jiným, nějakým nevyřčeným cílem. Nakonec našel to, co hledal na planetě Terathalion, bývalém knihovnickém světě, kde se vědění sloučilo, vše pod mírným vedením mistrů z Prospera. 

Když se v roce 007.M31 kosmické lodě vynořily ze skokového bodu Mandeville a roztáhly se napříč místním systémem, nebyly to elegantní a oslavně vyzdobená plavidla Magnovy XV. legie, ale mrtvolně šediví leviatani s bachratými trupy. Navíc tohle nebyla jen pouhá eskadra, ale celé bojové seskupení. Mortarion okamžitě poručil orbitální bombardování. Jak bombardování konečně ochablo, několik přeživších se pomalu vyplížilo z těch úkrytů, jaké byli schopni nalézt. S pomíjivou myšlenkou že to nejhorší nakonec skončilo, brzy spatřili špinavé kondenzační stopy výsadkových modulů narušujících kouřem halenou oblohu. Celá legie Stráže Smrti sestoupila na zhrzený svět. 

Ačkoli ještě vážně zraněný a pln hluboké bolesti, Pán smrti se teleportoval na povrch. Hledal smrtelnou ženu. Poté co ji uprostřed masakru našel, teleportoval se i se zajatcem zpátky na palubu své vlajkové lodi Nezdolnost. Uvnitř svých osobních komnat ji začal vyslýchat. Ve skutečnosti byla démonem v posedlém těle člověka. Mortarion se s jejím démonickým druhem nikdy předtím nesetkal, věříce svému otci Císaři, že takové podlé bytosti neexistují. Nyní stál jeden z obyvatel prázdnoty přímo před ním. 

Primarcha u démona hledal odpovědi. Chtěl vědět, proč jeho bratři Lorgar a Fulgrim ochotně obchodovali s démonickým rodem. Démon Mortarionovi vysvětlil, že jeho bratři přišli, aby spatřili skutečný řád věcí. Přes všechno co se stalo, Mortarion nadále věřil, že veškeré čarodějnictví je rakovinou. Pořád věřil, že se před ním musí ochránit, vytlačit jej. I když ve svém hledání odpovědí vyhladil celý svět, toužil poznat pravdu o Chaosu. Mortarion věděl, že teď byl obklíčen zatracením bratrů. Jaghatai měl pravdu; Pán smrti byl samotný mezi ostatními. Éter pošpinil všechno. 

Mortarion

Ale on se jej snažil pochopit – překonat ho. Poslední otázkou démonovi poručil, aby mu ukázal jak na to. Odporný tvor se Mortarionovu úsilí vysmál. Tak jako tisícům jiným smrtelným tvorům, s nimiž se setkal v průběhu věků, z nichž každý byl přesvědčen, že našel způsob jak jednat s bohy bez jakékoli ceny nebo oběti. Démon primarchovi odhalil, že prázdnota má v éteru mnoho velkých sil, a jedna z nich měla na svém prorezivělém trůně vyryto Mortarionovo jméno. Stále čekala, ale už ne nadlouho. Nezáleželo jí na tom, kolik drobností primarcha odbyl nebo zavrhl – nebude odmítnut. Mortariona si přivlastnila. 

Primarcha byl tvorovým sdělením rozzuřen, nikdo si ho přivlastnit nemůže! Dokonce ani jeho otec si ho nepřivlastnil. Mortarion se přiznal, že byl vinen otcovraždou dlouho předtím, než byla ve Vojevůdcově srdci zaseta semena zrady. Viděl všechny z nich; tyrany, čarodějnice, cizáckou špínu. Jen on po tom všem zůstával čistým, bez korupce nebo zkaženosti. Démon skrze primarchovy lži viděl a posmíval se mu, neboť pod nimi rozhodně nebyl čistý, jak si sám představoval. 

Démon se dál vysmíval primarchovi, popichoval ho. Jen se pokoušel nalézt pravdu dříve, než měla být vyjevena. Tvorovy kosti se náhle roztříštily a jeho smrtelná schránka odpadla, odhalujíc jeho skutečnou lesklou hmyzí formu. I když primarchova fyzická síla byla nesmírná, démon věděl, že mu jen poslouží, protože on byl nehmotná moc, spoutaná jen zákony, které se primarcha obával povolat. Fyzicky se démonovu brutálnímu útoku bránil, snažil se ho roztrhat na kusy rukama, stále se spoléhaje na nezměrné síly svého nadlidského svalstva. A v tom, rozběsněný a prohrávající, primarcha povolal své vrozené schopnosti skryté hluboko uvnitř. 

Oslavný pach vrozeného čarodějnictví a nenáviděné magie byl teď palčivý a nepopiratelný. Bylo to v něm, použil to – i přes všechny své protesty. Jak démon padl nazad proti zdi, cítíce svou duši taženou zpátky do prázdnoty, primarcha do něj svým hněvem nadále bušil pěstmi, vylévaje si všechen svůj vztek na jeho rozlámané fyzické schránce. Tvor byl prvním, kdo spatřil zlomeček toho, co mělo přijít. A jak démon zemřel, a jeho podstata byla nasáta do chřtánu éteru, podařilo se mu z posledních sil posměšně zvolat: "Buď zdráv, Pane moru. " 

Mortarion se tyčil nad rozdrcenou formou, ztěžka oddechuje. Příliš dlouho využíval ostatní možnosti. Prázdnota teď kypěla čarodějnictvím, jedovatějším než kdy jindy, cítil její chapadla sápající se po něm. Pán smrti věděl, že se bude muset naučit víc. Bude muset ovládnout všechny cesty zkázy. Bude se muset, jak možná tušil po celou tu dlouhou dobu, stát právě tím, co vždycky nenáviděl.

"Tak budiž," pomyslel si, "právě tady to začalo."

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.