Železní Válečníci I.

Logo Železných VálečníkůŽelezní Válečníci byli beranidlem Velké křížové výpravy, vrhali se proti každé nezdolatelné zdi či nedostupné citadele, která stála Císaři v cestě za založením Impéria lidí. Krev a pot, které v těch vzdálených dobách vycedili, však přišly vniveč, když se Železní Válečníci na Istvaanu V obrátili proti svým bratrům vesmírným mariňákům a navěky tak zpečetili fakt, že jejich kdysi hrdé jméno se stalo synonymem zrady a kacířství. 

 

Původ

Železní Válečníci jsou jednou z legií Prvního zakládání, která byla sestavena v dobách, kdy Impérium bylo mladé a Císař stále chodil mezi svými lidmi. Stejně jako ostatní legie vznikla poté, co primarchové zmizeli. Ačkoli Železní Válečníci svého primarchu neznali, přesto v prvních letech podědili některé společné vlastnosti, především zálibu v technologiích a chladnou, přesnou logiku, které jim obě dokázaly dobře posloužit, když bylo potřeba výpočtů, zanechaly je však strádající ve věcech víry. Bohužel se Železní Válečníci měli v budoucnu střetnout s hrozbou, proti které je neotřesitelná víra jedinou možnou obranou.

Na Olympii nalezl Císař primarchu, podle jehož vzoru byli Železní Válečníci vytvořeni - Perturaba. Temný a melancholický, s myslí ostrou jako břitva, žil jako vojevůdce Tyrana z Lochosu a stejně jako jeho legie byl mistrem obléhacího umění. Kuriózní ironií osudu se Perturabo ocitl na jediném místě, kde se nemohl naučit ničemu jinému než znát rozsah své vlastní nadřazenosti.

Olympia byla, v oněch dnech před deseti tisíci lety, rozervaným a hornatým světem, jehož populace se soustředila do množství městských států. Klíčem k vojenské bezpečnosti se kvůli snadnému přístupu k ložiskům kamene a reliéfu terénu stalo ovládnutí strategických průsmyků a náhorních plošin.

Mladého Perturaba našli, jak slézá strmé útesy pod městským státem Lochos. Protože bylo jasné, že nejde o žádné obyčejné dítě, přivedly jej městské stráže před samotného Tyrana Lochosu, Dammeka. Dammekos, fascinovaný tajemným, tmavým dítětem, jej přijal do svého domu, jako by šlo o někoho z příbuzenstva. Perturabo Olympijským nikdy nedůvěřoval a přestože si Dammekos dal tu práci a nedbal potíží, aby získal chlapcovu důvěru a náklonnost, Perturabo nikdy nereagoval nijak vřele. Mnoho lidí v něm vidělo pouze chladného mladíka, ale když uvážíme, že byl vržen sám do cizího světa, beze stop, které by mu mohly prozradit něco o jeho původu nebo proč má tak neobvyklé schopnosti, bylo to možná příliš kruté.

Když Velká křížová výprava dospěla k Olympii, složil Perturabo Císaři slib věrnosti, a ten, jak bylo jeho zvykem, svému primarchovi na oplátku daroval velení nad jednou legií vesmírných mariňáků a jako léno planetu, která se legii stala domovským světem. Sesazený Tyran z Lochosu strávil několik posledních let svého života tím, že se snažil shromáždit podporu pro znovuzískání Olympie. V tom selhal, vytvořil ale hnutí nepokoje, které se podařilo utišit až o mnoho let později.

Nebylo času nazbyt. Protože Velká křížová výprava byla v plném proudu, zrekrutoval Perturabo nové Železné Válečníky z řad Olympijských a podnikl bleskové tažení proti blízkému světu Skála Spravedlnosti a kacířským Černým Soudcům. Noví rekruti sloužili dobře a svůj triumfální návrat oslavili v Palimodes Fresco, které dnes známe pouze z kusých holo-nahrávek.

Železní Válečníci vedení Perturabem byli zničujícím obléhacím vojskem. Tito experti na inženýrství, s výcvikem od samotného kněžstva Marsu, si rychle vytvořili už tak úctyhodnou reputaci. Přestože byli Železní Bojovníci odhodláni sloužit Lidstvu a jeho Císaři, jejich specializace nebyla tou šťastnou. Součástí obléhacích bojů jsou dlouhá období jednotvárné, hřbet lámající práce přerušované těmi nejbrutálnějšími souboji bez špetky smilování, které si jen lze představit. Lidé, dokonce ani vesmírní mariňáci, nedokáží snášet takové peklo donekonečna a únava z boje začala ze Železných Válečníků dělat zvířata. Bylo zvykem, že jakmile byla obléhací linie dobudována, obléhaný se buď vzdal nebo nemohl čekat žádné slitování. S každým dalším tažením začali Železní Válečníci stále více upřednostňovat tu druhou možnost. Bitva se těmto vesmírným mariňákům stala únikem z fádnosti života v obléhacích zákopech.

Jak Velká křížová výprava postupovala, vznikaly na osvobozených světech citadely Železných Válečníků, které sloužily k zajištění bezpečných komunikačních linií. Je temnou ironií, že k prvnímu a zároveň poslednímu vojenskému využití těchto citadel došlo při zásobování Horových armád při jejich zrádném pochodu na Terru. Tato nová opevnění spravoval jen nepatrný počet Železných Válečníků. Tam, kde Russ, Vulkan nebo Magnus odmítli rozdělit své síly, plnil Perturabo své rozkazy s narůstající hořkostí. Železní Válečníci se stávali posádkovou legií s malými výsadky všude po Impériu. Posádku nechvalně známé Železné Pevnosti na Delgasu II například tvořil pouhý jeden desetičlenný oddíl Železných Válečníků, přestože svět obývalo téměř 130 miliónů nespokojených obyvatel. V celé legii začal narůstat vztek a nejvíce pak v Perturabovi samotném.

Uplynulé roky a masakry Kacířství dávno zničily veškeré důkazy, proč bylo se Železnými Válečníky nakládáno s tak neuváženou přezíravostí. Když konečně objevil pravdu o své existenci, byl Perturabo zprvu fanaticky oddaný Císaři a vždy byl připraven přijmout mise, kterým se ostatní primarchové vyhýbali. Nezpochybnitelný úspěch Železných Válečníků pak vedl k tomu, že se stali do takové míry ‘archetypy’, že byli automatickou volbou pro obléhací a správcovské mise. Pokud však mají své povinnosti plnit na sto procent, potřebují všichni vojáci čas na odpočinek a reorganizaci. Je zjevné, že se nějaká autorita rozhodla držet Železné Válečníky v akci bez ohledu na škody, které jim to působilo. Možná, že Císař úmyslně testoval Perturabovu víru, ale vzhledem ke skutečnosti, že Horus jako Vojevůdce řídil přesný průběh řady tažení, je mnohem pravděpodobnější, že odpovědný byl právě on. Když Kacířství vypuklo, bylo jasné, že Horus už získal "porozumění" ostatních legií. Při zpětném pohledu se zdá docela možné, že Horus pracoval na demoralizaci a narušení Železných Válečníků, aby se stali poddajnějšími.

Převládají také názory, že Perturabo záviděl Rogalu Dornovi. S ohledem na Dornovu známou samolibost si lze snadno představit, jak časté poznámky o dokonalosti obrany Císařova paláce na Teře mohly jeho bratra primarchu znepřátelit. Dorn takto působil na velkou spoustu lidí, ale Perturabo nad tím hluboce dumal a dovolil, aby se z každého vychloubání stala otevřená rána, na kterou mohl chytrý manipulátor zatlačit tak, jak potřeboval.

Je nezpochybnitelnou skutečností, že ostatní primarchové si drželi Perturaba od těla. To lze přisuzovat jeho technickému géniu, který dalece předčil schopnosti ostatních, neboť Perturabo se ve znalostech čehokoliv od warpových motorů po makro kanóny vyrovnal technomágům Adeptus Mechanicus. Tato rezervovanost se také odráží ve způsobu, jakým jsou jeho skutky zaznamenány v legendách, které z těch dob pochází. V jednom slavném příběhu, který popisuje, jak Leman Russ a Jaghatai Khan rozprášili Orky Velkýho Psa Mashogga, vystupuje Perturabo jen jako "soudruh", který vypočetl optimální způsob, jak obejít Mashoggovy obranné systémy umístěné na nízké orbitě.

Ke klíčovému zlomu došlo během vyhlazování Hrudových Kotců na Gugannu. A byl to Horus, kdo Perturabovi přinesl zprávu, že na Olympii vypuklo povstání. Dammekos zemřel a obyvatelstvo, podněcované demagogy, se chopilo zbraní. Perturabo už byl tou dobou unavený z neustálého dokazování svých schopností a oddanosti a teď, po všech těch bitvách, ho myšlenka, že jsou jedinou legií, která si nedokáže udržet svůj domovský svět, zděsila. Horus svou příležitost využil, jak dovedl nejlépe.

Před svým odjezdem daroval Perturabovi kladivo jménem Rozbíječ Falešných. Je možné, že zbraň fungovala jako nějaký kanál, skrze který dokázaly moci Chaosu primarchu Železných Válečníků ovládat. Anebo také náznak úcty od takového velitele, jako byl Horus, mohl být znamením, že pakt mezi těmi dvěma už je zpečetěn.

Perturabo a Železní Válečníci potlačili povstání na ulicích jednoho městského státu po druhém. Nikdo nebyl ušetřen. Bylo to vzdej se nebo nečekej smilování, a Železní Válečníci si už dávno zvykli nemít smilování. Perturabo přihlížel stejně nepohnutě a chladně jako opevnění, na která byl tak hrdý, a která byla nyní bořena. Když masakr skončil, byla Olympia uvržena do otroctví a téměř 5 miliónů obyvatel bylo mrtvých.

Když do dlouhé olympijské noci zaplály pohřební hranice, pochopili Železní Válečníci postupně rozsah toho, co učinili. V jedné chvíli byli hrdiny lidstva, útočícími na Hruda, a v další rozpoutali genocidu. Perturabo byl jako muž, který se vynoří z opilecké letargie a na svých rukou najde krev a jen matně ví, kde se tam vzala, stále však cítí tíživý pocit hanby. Věděl, že Císař mu tento zločin nikdy neodpustí.

A v tak fatálním rozpoložení obdrželi Železní Válečníci nové zprávy a rozkazy. Dopad novinek by byl drtivý i za normálních okolností, ale uprostřed ruin a zápachu mrtvých byl apokalyptický. Russovi vesmírní mariňáci na Prosperu zaútočili na Magnusových Tisíc Synů. Horus společně se svými Syny Horovými zradil. Byli s ním také Angronovi Požírači Světů a Mortarionova Stráž Smrti. Fulgrim a Císařovy Děti se pokusili s Horem vyjednávat, ale místo toho podlehli a také se k němu přidali. Nyní vesmír Železné Válečníky v šílenství předčil. Zmatek vystřídalo vědomí, že, když je celé Impérium v plamenech, byly jejich kruté skutky zbytečné.

Podle rozkazů, které obdrželi, se měli Železní Válečníci spojit se šesti dalšími legiemi a postavit se Horovi na Istvaanu V.

Události na Istvaanu V jsou součástí kacířské legendy. Železní Válečníci se spojili s Páni Noci, Nositeli Slova a Legií Alfa s cílem zničit zbývající tři legie, které zůstaly věrné Císaři.

Po Istvaanu se Železní Válečníci utrhli ze řetězu. Když byli konečně osvobozeni od zhoubných úkolů, zmocnila se jich neuvěřitelná energie. Na tuctu světů nahradil právoplatného vládce Válečný kovář Železných Válečníků a desátky se předávaly ve stínu opevněných hradeb.

Silný kontingent legie doprovázel Perturaba na Terru, kde primarcha osobně dohlížel na obléhání Císařského paláce. Zde byly jeho dovednosti k nezaplacení a Železní Válečníci nalezli výsostnou rozkoš v možnosti strhávat budovy Impéria. Konec obránců byl nablízku, když se Císař střetl s Horem na jeho bitevní bárce a porazil ho. Stejně jako spousty Horových následovníků, také Železní Válečníci uprchli do Oka Teroru. Tam si zabrali nový domovský svět, na kterém mohli přemítat o náhlém krachu událostí a plánovat pomstu.

Zbytek Železných Válečníku bránil jejich malou říši na Olympii, ale před odplatou věrných legií nebylo úniku. Ultramariňáky při desetiletém tažení za osvobození podmaněného světa podpořily Imperiální Pěsti. Zjistili, že Železní Válečníci jsou jako hák se zpětnými trny, který, když se jednou zabodne do oběti, nelze vyjmout bez vysokého rizika, že pacient utrpí další zranění. Posádka Olympie se držela dva roky, aby nakonec, kdy už byla prohra nevyhnutelná, odpálila sklad raket. Zbyla po nich rozervaná pustina, která byla, stejně jako ostatní domovské světy legií zrádců, prohlášena za propadlou peklu.

Stejně jako ostatní legie zrádců se Železní Válečníci zmocnili planety v Oku Teroru a vytvořili z ní svůj nový domovský svět.

Poznatky o světech uvnitř Oka Teroru jsou při nejlepším kusé a říše Chaosu vzácně zůstává po dlouhou dobu beze změny. Medrengard je často zobrazován jako svět, který se proměnil v ohromnou pevnost, veškeré stopy původního tvaru zmizely pod pohořími neskutečně vysokých věží a jádrem byly proraženy prudce klesající katakomby. Přestože v Oku Teroru, kde naplatí fyzikální zákony, je toto uskutečnitelné, odporuje to opevněním, která Železní Válečníci budují ve skutečném vesmíru a která jsou konstrukčně daleko pokročilejší. Řada popisů světů z Oka Teroru má původ spíše než v přímém pozorování ve vidinách a zlých snech, a stejně tak tomu může být v případě Medrengardu.

V M.38 (38. tisíciletí) podnikl inkvizitor Maul rozsáhlý průzkum Oka Teroru. Přestože po svém návratu nebyl příčetný, vnitřní příčky jeho lodi pokrývaly náčrtky toho, co viděl, vyvedené inkvizitorovou vlastní krví. Medrengard byl popsán jako bledý žalář, kde otroci dřeli a umírali, zatímco obří válečné lodě Chaosu byly ukotveny k nejvyšším věžím, v nichž dleli sami Železní Válečníci.

Dokončení >

Uživatelská sekce: 

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.