Při protipovstaleckých operacích na Saduja Minoru dostala 3. rota catachanského XVII. pluku ("Vyjících ďáblů") rozkaz dobýt nepřátelské pozice ve spletitých pralesních údolích mezi Sierrskými pahorky. Protivník byl dobře zakopán a ovládal podzemní síť bunkrů a tunelů, která mu umožňovala pohybovat se po úbočí hory pod povrchem a vyhýbat se tak průzkumu a bombardování letadel imperiálního námořnictva hlídkujících na obloze.
Po přípravném útoku stratosférických letounů a dělostřelectva si 3. rota začala probojovávat cestu po strmém svahu, což bylo o to těžší, že nedávné deště proměnily pralesní půdu ve změť bahna a tlejícího listí. S využitím svého celoživotního tréninku a znalostí se však Catachanci dokázali dostat na dostřel povstaleckých pozic s minimálními ztrátami. Následovala zdlouhavá přestřelka, až nakonec poručík Folie zavelel 2. četě k přímému útoku a její plamenomety vyzbrojené oddíly zatlačily zrádce do jejich podzemního bludiště. Divoké boje v chodbách pokračovaly téměř hodinu, dokud útočníci s použitím náloží nezřítili mnoho komor a nevytlačili tak povstalce znovu na povrch. Tam už je Catachanci snadno postříleli; jejich dokonalá orientace na bojišti jim umožnila zničit nepřítele, který je mnohokrát přečísloval. Místním je nyní vrchol známý jako Pekelná hora, jako odkaz na zuřící ohně a valící se černý kouř, který zahalil hřeben ve chvílích nejzuřivějších bojů.
