Pyranští Dragouni

Nadání Dragounů vyvolávat spory mezi sebou a ostatními regimenty je následovalo i na Armageddon, když bylo nasazeno několik jednotek do Pekelného města orčích lovců, aby získalo zkušeností v lovu divokých orků obývajících džungle planety. Dva regimenty se nemohly více diametrálně lišit ve svých přístupech k válce a hádky mezi důstojníky byly běžnými. Situace vybuchla, když Lovec Orků plukovník Pertinax, velící důstojník Pekelného města, přikázal Dragounům podpořit hraniční pozice, což Pyranští považovali za sebevražednou hloupost. Říká se, že po bitvě o Pekelné město byla hádka mezi Pertinaxem a plukovníkem Dragounů Tannley-Drakem slyšet přes celý opevněný tábor, až nakonec Pyranec vyzval svého soka na souboj.

Popisy výsledku duelu se liší, ale Pyranští Dragouni vždy tvrdí, že jejich plukovník šlechetně jako první zasáhl do krve Lovce Orků a umožnil celému regimentů čestně se stáhnout do úlu Infernus pro další příkazy.

 

Pyran

Civilizovaný svět Pyran má přísnou a oddělenou, na kastách založenou společnost, rozvíjenou a vylepšovanou po milénia po úvodní kolonizaci planety v M34. Na samém vrcholu elitářského světa je vládnoucí imperiální guvernér, volený přímo organizací Adeptus Terra z vůdců největších šlechtických rodů. Lid Pyranu je vázán svými radicemi takovým způsobem, že mu rozumí jen málo z těch mimo tento svět, a postavení šlechtických rodů závisí téměř úplně jen na společenském půvabu svých členů a jejich vojenských úspěších mezi Dragouny.

 

Šlechtičtí Dragouni

Pyranský DragounDlouhá a znamenitá historie Pyranských Dragounů je hlavním zdrojem nesmírné pýchy, kterou všechny šlechtické domy, vyšší či nižší, považují za nezbytnou pro svou vlastní existenci. Originálně založení v M34 jako Tylerští Granátníci, aby čelili prudkému vzrůstu aktivit nájezdů Chaosu, která následovala Sintovu Vzpouru v sub-sektoru Justicar, byl regiment přesunut do nedávno kolonizovaného světa Pyran, když válka smetla starý Armageddon. Ačkoli byl tylerský regiment vzhledem k minulým bojům poničen a vážně pod svými stavy, byli Granátníci úspěšní v bojích s nájezdníky Chaosu vně jediného z měst planety. Přichystali zničující past skrytých vozidel, z nichž se poté řadoví gardisté pustili do řad nájezdníků, když ti přistáli, a nehledě na to, že boj způsobil mnoho proher na obou stranách, byli Granátníci schopní prolomit týl armády Chaosu a donutilI ji úplně ustoupit z imperiálního vesmíru. Plukovník regimentu vyhlásil nad poslední planetou, na které regiment bojoval, Právo dobytí a jeho gardisté se usadili na Pyranu.

Ačkoli se imperiální historie s časem stává nejasnou, Pyranští Dragouni, jak začali být známí, si udrželi nadšený vztah ke svým minulým činům, obvzláště pečlivě je pak zaznamenán fakt, že byli pouhým regimentem v subsektoru Armageddon, když získali Právo dobytí.

 

Důstojníci a džentlmeni

Důstojníci Pyranských Dragounů jsou vybíráni z nejvyšších řad šlechtických rodů. Oficiálně musí být každé pozvání do důstojnictva získáno na bitevním poli, ale vojenská služba u Dragounů podporuje velké přihlédnutí k sociálnímu postavení, prakticky jsou tak mnozí šlechticky schopni si do něj cestu koupit. Jakmile získají pověření, téměř všichni důstojníci se stanou velmi pyšnými na svou hodnost a neustále s někým soupeří, aby získali důkazy o svých kvalitách. Ačkoliv souboj mezi důstojníky je zakázán výnosem regimentu, jsou duely poměrně časté, jelikož se šlechtici pokouší napravit vymyšlené drobnosti, odstranit soupeře nebo se jednoduše pokouší diskreditovat jiný rod jakoukoli možnou cestou.

Striktní důstojnická věrnost ediktům a tradicím svých rodů je často vede k nerespektování kohokoliv, kdo ignoruje nuance jejich společnosti, a tak si regiment získal reputaci extrémního nedostatku spolupráce s ostatními útvary Iimperiální gardy, s formálními výzvami k duelům, často vytvářených pyranskými důstojníky protivníkům v jiných regimentech, kteří neúmyslně zasahují některé z dlouho platných tradic Dragounů.

Gardisté regimentu jsou vybíráni z nižších rodů a, přes neustálé spílání, které dostávají od svých důstojníků, si jsou stále vědomi dlouhé a slavné historie Pyranských Dragounů a vidí sebe sama jako něco skvělého oproti ostatním regimentům, jejichž gardisté jsou pouhými "blátošlapy". Jsou si naprosto jistí ve svém chápání hodnot Impéria.

Jen velmi zřídka se gardista, skrz statečnost a úspěchy, vyčlení na bojišti a, v závislosti na současné pozici jeho šlechtického domu, si může získat pozornost svého velícího důstojníka. Z rozmaru může být povýšen nad úroveň gardisty a získat pověření na poručíka. Zatímco toto umožní jeho rodu senzační posílení, důstojníci povýšení z gardistů jsou vystavováni extrémnímu opovržení těmi, kteří hodnost získali díky rodokmenu, a bývá jim znemožněn přístup k mnoha společenským funkcím, které důstojníci obvykle považují za vlastní. Během časů války jim bude dokonce znemožněn přístup na taktická jednání a budou jen stěží akceptováni ostatními důstojníky. Gardisté, které vedou do bitvy, jsou také náchylní k jejich špatnému přijetí, upřednostňují být vedeni mužem jednoho z vyšších rodů, jelikož postavení jejich vlastního důstojníka velmi ovlivňuje jejich pozici mezi ostatními vojáky. Není úplně neznámým, že se tito nově uvedení důstojníci brzy potkají s "nehodami", když vedou své muže poprvé do boje.

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.