Oblíbený styl práce Elysianských Výsadkářů je jasně demostrován na případu Skopioského incidentu. Skopios byl velký asteroid ve vnitrosystémovém vesmíru zhruba týden cesty warpem od Elysie. Byl obydlen z popudu Adeptus Mechanicus, která používala jinak skálu bez života jako laboratoř pro nebezpečné experimenty a analýzy potenciálně nebezpečných objevů. Bylo proto přirozené, že když, v roce 873.M38, loď Incalculus Stellar třídy Explorator narazila na neznámou stavbu pohybující se ve volném vesmíru nedaleko od Skopiosu, byla ihned přemístěna do laboratoře na asteroidu. Astropati v přilehlých sektorech začali hlásit všechny druhy špatných znamení ve svých zprávách – sny a vize byly krvavě rudé a plné ječících obličejů. Rutinní patrola imperiální flotily nenavázala kontakt se Skopiosem a 22. elysianský regiment byl vyslán k vyšetřování. Plukovník Prinz z 22. považoval celý Skopios jako potenciálně nepřátelský a umístil několik recce kompanií do role výzvědných skupin vedle pozemních sledovacích důstojníků imperiální flotily.
Průzkumné týmy nejdříve hlásily Skopios jako opuštěný, i když zařízení pracovalo na plný výkon. Jak Elysiani postupovali, přicházely sporadické zprávy o boji, ale Prinz nemohl získat podrobnější zprávy – každá přistanuvší skupina, která hlásila setkání s nepřítelem, se brzy odmlčela. Útržky komunikace identifikovaly nepřítele jako humanoidního, extrémně rychlého a sílného. Prinz nejdříve předpokládal setkání s eldary a uvedl zbytek svého regimentu do plné výsadkové pohotovosti, připraven odpovědět na okamžitou výzvu.
Dvě přeživší kompanie udržovaly stálý postup napříč Skopiosem, cestou k hlavním komplexům továren na jeho severním pólu. Byl to kapitán Schulz ze 3. recce kompanie, kdo první hlásil úžasný objev. Výrobní linky byly kompletně nahrazeny, přeměněny v něco naprosto neznámého pro námořní technokněze, kteří byli s gardisty. Produkovaly něco, co na první pohled vypadalo jako sochy lidských koster, ale při bližším průzkumu technokněží zjistili, že továrny vyráběly umělé válečníky! Vypadalo, že žádny z nich ještě nebyl aktivní, ale bylo pouze otázkou času, kdy bodou tisíce válečníků připraveny. Prinz přikázal recce kompanii najít kontrolní centrum a vypnout celé zařízení, a v případě problému volat pro pomoc.
Problémy na ně čekaly v kontrolním komplexu. Když přišly první zprávy o novém boji z povrchu Skopiosu, flotilní astropati varovali plukovníka Prinze, že zjistili něco neuvěřitelně prastarého a naprosto zlého na asteroidu pod nimi. Byli skoro šílení hrůzou, z toho co objevili a bylo nemožné z nich získat jakoukoliv jasnou informaci. Elysianský plukovník zavelel plný výsadek na kontrolní centrum. Gardisté měli jasné rozkazy – zničit cokoliv, co najdou.
Když výsadkové lodě svištěly dolů řídkou atmosférou Skopiosu a obloha hořela brzdícími tryskami elysianských lodí. Sám Prinz byl jedním z prvních v komplexu a byl zděšen, že nenašel žádné stopy po recce kompanii. Bylo to o chvíli později, když našel podivnou budovu, vypadající jako sarkofág a vyzařující hrozbu, které si všimnul i on. Prinz a jeho velitelská skupina sledovali, jak monolit tvaru rakve začíná zářit a když se světlo stalo téměř oslepujícím, objevila se uvnitř silueta.
Stvoření, které vystoupilo z brány, kterouž se ukázalo, že objekt je, bylo vysoké a štíhlé, skoro kostnaté. Vypadalo neozbrojeně, ale když Prinz zavelel svým můžům ke střelbě, vetřelec vybuchl k životu, skočil do gardistů tak rychle jako přízrak temnoty. Jekot umírajících a zraněných se odrážel od kovových stěn velícího centra, jak si prastará obludnost prosekávala cestu jednotkou po jednotce, trhala je na kusy svýma rukama a pro jejich zbraně vypadala neprůstřelně. V ten okamžik vtrhli kovoví valečníci do velícího centra, výbuchy energie z jejich zbraní vymazaly všecho v jejich cestě.
Přestřelka se stala hustou - cizí stroje rozstřílené na kusy salvami z těžkých bolterů, paprsky lascanonů křižovaly haly velícího komplexu, plasmové střely propalovaly zdi, zatímco paprsky jasné energie vypařovaly muže do ztracena. Elysiani měli těžké ztráty a Prinz velel přeživším ústup k výsadkovým modulům a start zpět na orbit. Jak ustupovali, flotila začala s bombardováním, aby kryla ústup výsadkářů, střely a rakety z lodí dopadaly na povrch Skopiosu sotva 50 yardů od Elysianů. Když poslední výsadkář opustil Skopios, zahrnula flotila továrnu torpédy a plošnou palbou, dokud nebyl asteroid rozprášen. Bombardování pokračovalo, ničílo části Skopiosu na menší a menší kousky.
Ani potom si nikdo nebyl jistý, že byl sarkofág zničen. Na posledních 300 let byl na širokou oblast s centrem na zbytcích Skopiosu uvalen Purgatus a imperiální flotila zajišťuje, aby karanténa nebyla porušena. Prinz a 22. elysianská byli zbavení veškeré zodpovědnosti a později dosáhli velké slávy a respektu na Cathalinské křížové výpravě, během níž byl plukovník dokonce povýšen na vojevůdce.
