Bitva o Zrádcovské mokřady bylo střetnutí vybojované roku 448.M41 mezi 72. regimentem Drookianské Bažinné Stráže a silami separatistické Canisské hegemonie. Prostřednictvím lsti během ní mohl 72. regiment překvapit a zničit výrazně větší povstaleckou armádu.
Během sedmnáctého roku války proti Canisské hegemonii byly imperiální síly pod těžkým tlakem a odříznuty od své logistické podpory. Imperiální flotila se zapletla do války proti pirátům a překupníkům Vela Opaluja, ponechávajíc jednotky imperiální gardy bez podpory a zásob. Vrchní velení se zoufale snažilo prolomit patovou situaci a příležitost se objevila ve chvíli, kdy byla nejméně očekávána.
72. regiment Drookianské Bažinné Stráže pod vedením plukovníka Woortana prozkoumával planetu Aelian VII, aby připravil cestu pro útok proti tomuto systému. Neúspěch imperiální flotily ve zničení Vela Opalinea ovšem vedl k zastavení její ofenzívy a zanechal 72. odříznutý od hlavní části křížové výpravy a donutil jej spolehnout se sám na sebe v boji o přežití.
Naneštěstí, nepřátelská 12. armáda Canisské hegemonie si vybrala Aelian VII ke svému dalšímu útoku.
Když hlídka drookianské lehké jízdy narazila na nepřátelské jednotky průzkumníků, provádějící průzkum v nížině centrální náhorní plošiny Aelianu VII, nařídil plukovník Woortan navýšení počtu hlídek. Zároveň poručil, aby tyto hlídky jen pozorovaly nepřítele a neutočily na něj, a to z důvodu, že potřeboval odhalit záměry nepřítele a rovněž nechtěl upozornit na přítomnost své malé armády.
Woortan si uvědomil, že kdyby mohl všechny nepřátele blížící se na Aelian VII nalákat do nebezpečné bažinaté oblasti, mohl by využít schopností svých jednotek, které se zaměřovaly právě na boj v bažinách. A právě díky těmto schopnostem byly i do křížové výpravy vybrány.
Woortan rozkázal zajmout několik nepřátelských hlídek a po sérii brutálních výslechů plukovník získal potvrzovací kódy a světelné přistávací signály, které se rozhodl použít k tomu, aby invaze probíhala na místě, které si sám zvolil k boji. V rozsáhlých plochách močálů a bažin, které se později staly známy jako Zrádcovské mokřady.
Zatímco Drookianská Bažinná Stráž držela své pozice v mokřadech, zahájil nepřítel vylodění. Separatistické nákladní lodě přistály u signálů, které položili průzkumníci 72. regimentu. Každá z lodí nesla stovky mužů a techniky a když se tyto lodě poprvé dotkly země, ukázalo se, že terén nemůže unést jejich obrovskou váhu a tak v bahně uvázly.
Zbytek lodi se pokusil změnit kurs, nicméně nedostatek času a velká masa lodí v pohybu to znemožnily. Během několika minut skončilo vylodění ucpané v bahně a jeho posádky, vojáci a technika byli dezorientovaní a rozptýlení. V tu chvíli 72. regiment zaútočil. Jeho členové vyrazili z lesa jako přízraky a ničili zrádce po stovkách. Skupiny 72. regimentu se pohybovaly v mlze a bez milosti ničily separatisty loveckými kopími. Za méně než hodinu byla většina povstaleckých sil zničena a rozptýlený zbytek uprchl do močálů. Gardisté pak lovili uprchlé a ti, kteří nezemřeli, byli zajati a předáni loďstvu křížové výpravy, které dorazilo o tři měsíce později.
Během bitvy o Zrádcovské mokřady méně než 900 vojáků Drookianské Bažinné Stráže rozdrtilo síly čítající více než 20 000 separatistů. A 72. regiment pak získal kontinent jako odměnu za své vítězství.
