Bretonnie

Hraniční knížectví jsou přirozeným cílem emigrujících venkovanů i šlechticů hledajících lepší život. Většina těchto kolonistů pochází z Říše, byť někteří přišli i z Tilei či Bretonnie. Mnoho z nich jsou političtí či náboženští uprchlíci, ovšem oblast je i přirozeným útočištěm dezertérů a kriminálníků na útěku před zákonem.

Gilles le Breton, taktéž známý jako Gilles Sjednotitel, byl zakladatelem a prvním králem Bretonnie. Gilles byl členem jednoho z bretonských kmenů, které o mnoho let dříve vyrazili na jih a to v době těsně před bitvou o Průsmyk Černého ohně, neboť nebyly ochotny poskytnout jakoukoli pomoc Sigmarovým pokusům o obranu Starého světa proti řádícím zelenokožcům. V době, kdy se Gilles narodil, kmeny Bretonců obývaly oblast, která je nyní Bretonnií, už po více než 900 let.

Trebuchety jsou ohromné ze dřeva vystavěné válečné stroje nedávno uvedené do armád Bretonnie. Přes řadu pák, čepů a točivých mechanismů je obrovské ramenu trebuchetu staženo do palebné pozice, s ohromnou zátěží připevněnou na opačný konec. K tomuto rameni trebuchetu je připevněn obrovský prak, který může nést kámen, zdivo či dokonce mrtvý dobytek. Když je z trebuchetu vystřeleno, dodatečná hybná síla, kterou prak přidává k palebnému rameni znamená, že může dostřelit dál a s větší silou, než klasický katapult.

Každý letní slunovrat se všichni obyčejní lidé hrnou na hrad svého pána, aby mu ukázali své syny s nadějí, že budou vycvičeni na muže ve zbrani. Pro sedláka je přijetí syna do řad rytířovy domácnosti velkou ctí. Někteří mladí sedláci jsou k tomuto osudu vedeni celý svůj život, povzbuzováni v tom, aby stál vzpřímeněji a pevněji než normální sedlácké "hrby", čímž se zvýší jejich šance na vybrání. Celé ráno a odpoledne rytíř zkoumá kandidáty. Se soumrakem jsou ti nejšťastnější a nejsilnější vybráni a přivedeni na hrad, kde získávají základní výcvik a uniformu svého pána.

Když přijde volání do války, každý rolník schopný boje musí sloužit v armádách Bretonnie, povinnost posílená přislíbenou odměnou měděnou mincí pro každého, kdo přežije tažení. Jen nemnozí jsou nuceni do služby vedle trvalých oddílů mužů ve zbrani, doplňujíce řady oslabené ztrátami či nemocemi. Většina je spíše využívána jako lukostřelci, od kterých je očekáváno, že budou napadat nepřátele, kteří si nezaslouží pozornost rytířů.