Warhammer Fantasy Battles

Život farmáře, dokonce i zámožného velkostatkáře, nebyl ve válkou roztržených zemích Tilei nikdy jednoduchý. Když se Roderigo Delmonte dostal na mizinu, nastoupil na jedinou cestu, která mu zbývala: stal se vojákem. Jeho zaměstnanci, tváří v tvář k nepřitažlivé možnosti smrti hladem, s ním bez otázek zůstali. Roderigo prodal svoji poslední a nejoblíbenější mulu a z výtěžku nakoupil chatrné brnění, několik helem z druhé ruky a hromadu mírně ohnutých pík. S trochou naleštění, několika údery kladiv a s pomocí páry z kotlíku se Roderigovi muži připravili na svou první bitvu.

Voland přišel do Tilei odněkud z Říše. Nějaký čas byl pouze jedním z velkého množství žoldáckých hrdinů najatých Tileánci v jejich nekonečných válkách. Domohl se vyššího věhlasu jako velitel skupiny nájemných rytířů, zvaných Venátoři, což v Dolní Tilei znamená lovci. Pohnutky Volanda a jeho bratrů rytířů by snad ani nemohly být více odlišné od bretonských ba dokonce i od říšských rytířských tradic! Jsou to vojáci štěstěny zajímající se jen o dvě věci, jmenovitě peníze a jejich utrácení. Jsou to zkušení jezdci, jejichž bleskový útok dokáže rozptýlit sebehlubší formaci.

Střelci už pod různými kapitány existují po sto a více let. Když jeden kapitán padne nebo odejde do výslužby, nejstarší žijící střelec převezme velení a regiment může pokračovat. Regiment vždy nabírá své vojáky v Miraglianu a vrací se do svého domovského města znovu a znovu, aby doplnil své řady a utvrdil rodinná pouta. Každý nováček musí dokázat své střelecké umění zásahem do hlavy knížete umístěné na zlatém dukátu. Tato mince je samozřejmě usazena ve středu cíle ve vzdálenosti 300 kroků. Přijatí nováčci si pak neustálým cvičením ještě dále vybrušují své střelecké umění.

Republikánská Garda byla založena v Remasu skupinou odbojných kupců během zhoubného hladomoru a všeobecně rozšířeného povstání, které vedlo ke vzniku Republiky. Riccova Republikánská Garda nosí zdobené naleštěné brnění a helmy s červeným chocholem. Mají zakrvácené obvazy, zavázané kolem jejich rukou, nohou nebo hlav - což jsou znaky odvahy, na které jsou náležitě hrdí. Jejich popularita je taková, že také nosí velké množství hedvábných šátků věnovaných zbožňovajícími je dámami jako vděčné uznání jejich služeb.