Tisíce Synů II.

Zrada

Ohrožení mladého Impéria rozřešené na sněmu zakrývalo jinou, mnohem temnějšíTisíce Synů zradu, která už byla v běhu. Na Davinu se schylovalo k tragédii, když Horus, první mezi rovnými, Vojevůdce a pravá ruka Císařova padl za oběť silám Chaosu. Toto nebezpečí nebude možné řešit rozmluvou a prohlášením. Zcela ovládnutý temnými silami, Horus vyšel z událostí na Davinu s jediným cílem - naprostým zničením Impéria. Přesvědčoval bratry primarchy, aby se k němu připojili, a plánoval naprosto překvapivým útokem smést zbytek Impéria i Císaře samotného. Byl to skvělý stratég, věřil, že promyslel každý jednotlivý krok tak, aby mu přinesl vítězství. Přepočítal se jen v jednom: bez ohledu na příkaz svého otce se Magnus neodvrátil od temných učení.

Když nahlédl ze své svatyně na Prosperu do hlubin warpu, měl Magnus vizi Hora, jak skládá přísahu Chaosu na polích primitivního světa Davin. Celá Horova zrada mu byla odhalena a každá drobnost mu byla známa s naprostou jasností. Magnus viděl, jak Horus a mocné entity warpu mistrovsky hráli na příliš lidská nutkání Fulgrima, pána Císařových Dětí a Angrona, pána Požíračů Světů. Viděl strašlivou past nastraženou na Istvaanu V na Ferra Mana z Železných Rukou, Vulkana ze Salamandrů a opatrného Coraxe z Havraní Gardy. Viděl Císařovu nejsilnější hradbu nepohnutelné loajality, Guillimanovy Ultramariňáky, odvelenou chytrým tahem na druhou stranu galaxie, kde bude hrát v přicházejícím dramatu malou roli. V celé galaxii bylo jen jemu, dokonce i více než Horovi, dáno pochopit přicházející události. Viděl vše a chápal každý tah a každou roli - mimo své vlastní.

Někteří generálové, taktici a velké vojenské mozky se domnívají, že kdyby Magnus konal na základě svého poznání a vzal lodě se svými Tisíci Synů, mohl změnit průběh Zrady. Jiní upozorňují, že warp je nepředvídatelné místo a Magnus si nemohl být jistý, že dorazí včas, aby zabránil Horově zradě. Místo přímého zásahu se vydal bolestnější cestou. Primarcha nikdy nepřijal Císařovu víru v nebezpečí čarodějnictví a porušil přísahu odvrátit se od tohoto umění.

Se svou vizí budoucnosti a přicházející války se domníval, že získal ospravedlnění pro svá studia. Za pomoci svých společníků čarodějů začal sesílat kouzlo napříč časem a prostorem. Prolomil všechny ochrany Císařského paláce na Teře, vyslal své varování před hrozící zradou do přítomosti samotného Císaře a jmenoval Hora jako zrádce.

Toto měl být okamžik jeho triumfu a ospravedlnění. Jenom síly Magnusovy magie odhalily zmiji na srdci. Konečně pozná Císař jeho hodnotu. Místo toho nazval Císař Magnusovy čáry zmijími. Odsoudil Magnusovo obvinění bratra primarchy jako kacířské a jeho konání jako důkaz té nejhorší věrolomnosti. Magnusovo následování zapovězeného učení bylo prohlášeno za tragický důkaz toho, že padl do moci těch sil, před nimiž ho Císař varoval. Císařovy nejhorší obavy o duši jeho kyklopího syna se staly pravdou.

Obsah Magnusova varování byl zcela ignorován. Říká se, že Císař přerušil duševní spojení s takovou silou, že psychické runy po celém Paláci sršely blesky a tříštily se. Po boku Císaře stál Russ, chvějící se stěží ovládaným hněvem nad Magnusovými činy. Císař se k němu obrátil, neboť věděl, že následující rozkaz vykoná bez zaváhání. Nařídil vrhnout Hvězdné Vlky na Magnuse a učence-bojovníky z Prospera.

Tisíce SynůJen ti, kdo byli svědky těch dávných dní, vědí, co se skutečně stalo na Prosperu, když Hvězdní Vlci zaútočili, neboť popisy v pověstech jsou často protikladné. Pověst „Zkáza Prospera“ popisuje dlouhé orbitální bombardování následované tažením napříč planetou, boje trvající po mnoho dní a nocí s děsivými ztrátami na obou stranách. Na druhé straně, jedno z nejoblíbenějších vyprávění Hvězdných Vlků o této bitvě,„Edda o Kladivu“ uvádí, že útok Hvězdných Vlků byl naprostým překvapením. Padli na město zhora (jako Magnus před tolika lety) a zničili jej v jediné děsivé noci krveprolití a násilí. Jediná noc hořících knihoven, hroutících se věží a primitivního běsnění je silný obraz a popis v Eddě odpovídá obvyklému obrazu Hvězdných Vlků. Ale Edda je často kritizována, neboť jak by mohla být planeta čarodějů schopných nahlížet napříč časem i prostorem a do budoucna naprosto překvapena a zničena v jediné noci? Jak by to bylo možné, pokud si ovšem temné síly, jež jim poskytovaly jejich vize, nepřály, aby to viděli? Nicméně se tak stalo, napadení Prospera bylo pro učence Tisí Synů naprostým děsem, jak se Russ a jeho válečníci probíjeli jejich svatyní v Městě Světla. Vlci navršili hranice z Magnusových sbírek starodávných knih, svitků a textů, ničili jedinečné artefakty úderem meče. Ač se liší přesným popisem, většina pramenů uvádí, že se Magnus a Leman Russ střetli v boji primarchy proti primarchovi, berserka proti titánovi v pobořeném srdci Města. „Válka Obrů“ poskytnutá do tisku inkvizitorem Bastalkem Sveřepým z jeho sbírky ústně předávaných pověstí Hvězdných Vlků, popisuje souboj titánů takto: 

“Magnus Rudý, sestoupiv na pole bitvy, vykročil, a zmučená zem byla drcena pod jeho mocnými kroky. Russ udatně napadl rudý kolos a zdvihl Kyklopa ze země. Vlčí král zlomil Kyklopovi páteř a poslední z Tisíců Synů, vidouce svého primarchu zlomeného a odvrženého, dali se na útěk. Avšak jak Russ zdvihal svou čepel Mjalnar k poslednímu úderu, pronesl Magnus slovo moci a ponořil se do pevné půdy.“

Co se týče posledních událostí, zprávy o tom, co se stalo na Prosperu té poslední noci se divoce rozcházejí. Magnus dokázal v posledních okamžicích oloupit Russe o vítězství a když tak učinil, zaplatil cenu, před níž ho Císař po celou dobu varoval.

Vše, na čem mu záleželo, kolem hořelo, a aby to spasil, obrátil se Magnus k tomu, co uměl nejlépe. Magnus byl nesen proudy warpu a nalezl v něm tajemství, po nichž pátral. Jeho čarodějové, jeho legie, všechny drahocenné znalosti, jež shromáždil ve stříbrných špicích Města Světla, to vše bylo možno spasit. Našel řešení, jak na něj čeká, jako by zde bylo odjakživa, jako by utvářelo jeho život a pomalu ho proměňovalo ke svým účelům. Chopil se zosobnění čarodějnictví, slibujícího vědomosti, moc a spasení. Ale tentokrát to bylo podle jeho podmínek. Magnus již nebyl mistrem svého umění, ale jeho služebníkem. Říká se, že i tehdy Magnus zaváhal, ale se vzpomínkami na své město, svou práci, své vědomosti a své společníky, vše proměněné v plamenné ruiny na rozkaz jeho vlastního otce, změnil svou příslušnost navěky.

A v tom okamžiku se Město Světla se všemi stříbrnými věžemi a rozsáhlými knihovnami a celá legie Tisíců Synů navždy ztratily z povrchu Prospera a z Impéria. Když byli Magnus a jeho Tisíce Synů znovu spatřeni, bylo to po Istvaanu V, v boji po Horově boku. Magnus se stal Princem démonů boha Chaosu Tzeentche, Pána čarodějnictví a Měnitele cest. Když tedy takto definitivně skončil boj o jejich duše a osud, můžeme si jen položit otázku, zda bylo vůbec možno jejich osud změnit.

 

Ahrimanovo Zakletí

Ve svých počátcích, před znovunalezením Magnuse, byla legie Tisíců Synů téměř zničena nezvladatelnými mutacemi. Ani spásná ochrana, s níž přišel primarcha, nebyla dokonalá, vyžadovala totiž neustálou a nepolevující pozornost. Někteří z nejstarších členů legie se nikdy nezbavili svého děsu a jen s odporem sledovali strašlivou korupci bující v ostatních kacířských legiích v průběhu Zrady. Plně se oddali novému pánu a po nějaký čas se zdálo, že je Tzeentch chrání před stejným osudem. I v době, kdy byl Horus poražen a Tisíce Synů se museli s ostatními vzbouřenci stáhnout do Oka Hrůzy, se zdála přízeň Tzeentche neochvějná. Jejich bůh jim poskytl novou planetu bohatou na zdroje magie, útočiště před šílenstvím Oka na němž mohli pokračovat ve svých výzkumech. Ale záměry Vládce čar jsou tajemné. Jakmile se legie usadila na nové planetě, Proměnitel cest je začal utvářet podle svého. V celé legii se nečekaně objevovaly groteskní mutace v podobách oblíbených u Tzeentche. Mnozí se jimi pyšnili jako znameními svého nového osudu, ale starším členům legie to připadalo, jako by vše, čím dosud prošli, nic neznamenalo. Všechny jejich oběti, ztráta Prospera, krveprolití Zrady, vše ztratilo význam. Jejich šlechetné shromažďování vědomostí vyústilo v šílenství a ohavnosti, jichž se vždy obávali.

Kabala těch nejmocnějších čarodějů vedená vrchním knihovníkem a Magnusovým nejvěrnějším rádcem Ahrimanem se rozhodla odvrátit ničivé mutace. Stvořila základy mocného kouzla a skryla jej za ochrannými symboly, neboť pochybovala, že by Magnus požehnal tak riskantnímu skutku. Zbaví své bratry děsivých mutací a učiní Tisíce Synů imunní vůči ničivému vlivu warpu. Grimoire Hereticus popisuje kouzlo tak nepředstavitelné síly, že i démonické hrůzy prchaly před burácející smrští magie vyvolanou Ahrimanem a jeho kabalou. Planeta čarodějů byla zahalena v neproniknutelných bouřích modrých a žlutých blesků, výboje titánské energie bily do planety a srážely jednoho legionáře za druhým, až, jak se říká, byl sám Magnus nucen zasáhnout.

Následky se vůbec nepodobaly tomu, co kabala předpokádala. Jediným úderem byla bojová síla Tisíce Synů naprosto zničena - a zachována navždy. Nebylo více mutací, neboť těla legionářů se proměnila v prach, zapečetěna navždy v nitru jejich mysticky uzavřených pancířů. Všechny spony, spojky a průduchy jako by byly zataveny vnitřním ohněm a uvěznily v sobě duši legionáře navěky. Téměř celá Magnusova legie byla navždy proměněna v o málo více než automaty. Magnus zuřil. Legie, pro níž vše obětoval, již nebyla. Hromadění vědomostí, které považovali za nejdůležitější, jim nyní bylo navždy upřeno. Svým vlastním zásahem způsobili, že většina legie učenců nyní nedokázala ani myslet.

Vše co učinil, vše co obětoval, každé obtížné rozhodnutí, které v životě učinil bylo založeno na dvou vírách: že vědomosti jsou čisté a že je jejich pánem. Teď, když byl jeho domovský svět zničen, z jeho otce je zapřisáhlý nepřítel a jeho legie je v troskách, Magnus z Tisíce Synů vystoupil v zoufalství na svou věž. Upřel svůj zahořklý pohled ven, na vyčerpané a křehké Impérium lidstva a přísahal, jako učinil Horus na vrcholu Hereze, že spatří galaxii hořet.

 

Domovský svět

Prospero si jeho původní obyvatelé zvolili kvůli jedinému: jeho odlehlosti. Odříznuto od většiny imperiálních vesmírných tras a bez jakýchkoliv hodnotných přírodních zdrojů, Prospero mělo jen jednu výhodu - byl to dobrý úkryt. Nakonec ale nebylo ani tím. Dnes je to spálená troska, prohlášená Inkvizicí za Purgatus.

V dalších tisíciletích nekonečných nájezdů bylo zjištěno, že Město Světla přečkalo přesun Nehmotnem nedotčené. Zjevilo se v Oku Teroru, na světě, jež proslul jako Planeta Čarodějů. Toto démonické místo je vroucím kotlem magické energie, která se na něm projevuje pekelnými sopkami a bouřlivou oblohou prosycenou magickými výpary. Na strmých útesech čnících z moře lávy stojí věže, pokroucené a obscéní napodobeniny věží a pyramid učenosti, které byly symbolem Města Světla před jeho pádem. Nejmocnější z nich je obsidiánový monolit nazývaný Věž Kyklopa, o němž se říká, že je vidět pouhým okem až z vesmíru. Mnohem ohavnější je, že Věž Kyklopa vám pohled oplácí, neboť vrcholek obelisku je zářící oko Nehmotna, skrze které Magnus studuje stezky budoucnosti. Stříbrné věže Města Světla byly čarodějnou mocí přebudovány na vesmírem putující pevnosti, v nichž vládci-psychici vyrážejí z Planety Čarodějů do vesmíru provádět mstivé útoky na Impérium lidstva.

 

Bojová doktrína

Tisíce SynůTisíce Synů prosluli tím, že se vyhýbali boji muže proti muži a místo toho spoléhali na své ovládání psychických schopností a čarodějnictví. Jejich zbraněmi byly šalba, klam, zmatek a iluze - všechno lépe použitelné na dálku. Bylo mnoho případů, kdy legie dosáhla snadno klamem toho, co by jiné legie těžce platily krví.

Ač změnilo mnohé, Ahrimanovo Zakletí tuto doktrínu příliš nezměnilo. Čarodějové Tisíců Synů stále používají své přízračné bratry jako neústupnou palebnou sílu, kolem níž splétají umné vítězné plány mámení a šalby, všeho dosahují mocnou magií.

 

Organizace

Magnus měl ve své podřízené velkou důvěru, věřil, že je vyučil dobře, že jim jejich mocné čáry poskytly nástroje k nezávislému konání. Před Zradou nebyly jednotky Tisíce Synů vedeny seržanty, ale těmi, kdo se projevili jako nejnadanější psychici. Tito „nižší kouzelníci“ byli učedníky mocnějších čarodějů v kabalách, ale současně s tím získávali jako velitelé jednotek zkušenosti v boji. To znamenalo, že pro legionáře bez psychického talentu bylo obtížné dosáhnout na vyšší pozice, ale čarodějové, kteří získali velení, měli již značné bojové zkušenosti. Díky tomu a díky relativně malému počtu členů legie, byli jen vzácně nasazováni do bojů hromadně. Mnohem častěji fungovali v menších jednotách vedených čaroději, kteří konali s mnohem větší nezávislostí na primarchovi, než tomu bylo u jiných legií. Takto získané zkušenosti ve velení jim, k velkému a neustálému trápení Impéria, poskytly výhodu jako velitelům tlup nájezdníků v časech po Herezi.

 

Víra

Pro primarchu Magnuse znamenaly vědomosti moc. Věřil, že není žádný obor, který by jeho intelekt nezvládl, není tajemství, jež by nerozřešil a nevyužil ke svým účelům. Pro Tisíce Synů znamenaly vědomosti spásu, způsob ovládnutí psychického odkazu genů jejich primarchy. Každá kniha byla svatá, každý spis byl hoden studia, každý dokument byl vítaným zdrojem nového. Nejvyšším uměním bylo čarodějnictví, cesta ke konečnému osvícení, klíč k vesmíru. Před Zradou byla legie na veřejnosti dogmatická, skládala přísahy loajality a pěla hymny k Císaři. S nadšením bojovala za rozšíření Císařovy říše, ale jak dokládá její porušení přísahy, největší loajalita nebyla k Císaři, ale k jejímu primarchovi. Když Magnusovo pátrání po duševním mistrovství překonalo jeho schopnosti, čekal na něj Tzeentch a legie, sdílející víru s primarchou, musela padnout s ním.

 

Genový fond

Magnus byl bezpochyby tím nejviditelněji mutantním z primarchů, tělesně i duševně, a legie založená na jeho genetickém kódu to odrážela tím, že velký počet jejích členů projevoval různé stupně psychických schopností. V rané historii legie měla malá část sklon k tělesným mutacím, ale po pádu do vlivu Tzeentche se tento počet prudce zvýšil. Zakletí to pro bojové bratry vše ukončilo, ale čarodějové velící těmto skořápkám stále nesou genetický odkaz svého primarchy a předvádějí své groteskní mutace pyšně jako symboly přízně svého nového pána.

 

Bojový pokřik

Přízračný šepot „Vše je prach!

< Začátek

text-align: left;

Uživatelská sekce: 

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.