"Nejsou to moje ruce. Na tuhle skutečnost moji bratři zapomněli – vždycky se mi to zdálo nepochopitelným. Ruce jsou to silné, to samozřejmě, a vytvořily pro nás všechny skvělé věci, ale nejsou moje. A to něco znamená.
Zapomněli, že stříbro na mých pažích pochází z bestie, kterou jsem přemohl. Je to znamení velkého zla, se kterým jsem skoncoval, ale které přesto uvnitř mne přetrvává... měl bych problémy jej teď odstranit... Neodstraním stříbro z mého těla, protože jsem se naučil být na něm závislý. Vada mé mysli. Spoléhám na vylepšení dávané mi mými kovovými rukavicemi natolik, že maso pod nimi je nyní jen o něco víc, než jen vzdálenou vzpomínkou... Přijde den, kdy je ze sebe strhnu, jestliže tedy neztratím sílu vládnout sám sobě.
Už teď válečníci mé legie nahrazují na mou počest svou štítovou paži kovovou, a tak se učí pochybovat o přirozené síle svých těl. Tomuto chování se musí odnaučit dříve, než se pro ně stane mánií. Nenávist k tomu co je přirozené, co je lidské, je první a největší ze všech zkažeností.
Proto to zapisuji zde: až přijde čas, zbavím mé ruce nepřirozeného stříbra. Naučím svou legii, aby se zřekla své nedůvěry k masu. Odvrátím je od cesty darů mechaniky a pobídnu je, aby se znovu naučili tajemství masa, kostí a krve.
Jakmile otcova křížová výprava skončí, toto bude mým posvátným úkolem. Jakmile boj skončí, vyléčím svou legii a sebe samého. Neboť jestliže je boj vším, pokud se nikdy nezastavíme, abychom se zamysleli, co s námi činí takové oddání se síle, pak naše nutkání bude jen růst."
-Neimerelské svitky připisované primarchovi Ferru Manovi
Ferrus Manus, také známý jako Gorgon, byl primarchou legie Železných Rukou a mistrem kovářem. Proslavil se pro vytváření zbraní, které při pohledu vzbuzovaly úctu, tak jako meč, který vykoval pro Fulgrima a bolter, který vytvořil pro Vulkana, který chtěl, aby ústí hlavně vypadalo jako zející ústa draka.
Ferrovi ruce byly pokryty substancí známou jako necrodermis a on tak nepotřeboval kladivo ani plamen k tomu, aby dokázal vytvářet metalurgické krásy. Používal pouze svoje výjimečně silné ruce, aby formoval a utvářel věci z roztaveného kovu.
Ferrus ukoval nejbližší pouto se svým bratrem Fulgrimem, ale tento vztah nakonec skončil tragédií, když Fulgrim během Horovy hereze propadl Chaosu. Během výsadku na světě Istvaan V na začátku kacířství, pak Fulgrim sťal Ferra démonickým mečem. To byl akt, který nakonec upevnil Fulgrimovo otroctví k velkému bohu Chaosu Slaaneshovi.
HISTORIE
Mládí
Ferrus Manus byl spolu se svými bratry unesen warpovou bouří z Císařovy genetické laboratoře pod pohořím, které kdysi bývalo Himalájemi, a vržen osamocený na neznámé místo do Galaxie. Jeho kapsle rozčísla po pradávné katastrofě temnotou zahalený nehostinný a krutý svět Medusa a za pekelných světel jako hvězda dopadla na povrch.
Kapsle přistála na nejvyšší horu Medusy, Karaashi neboli Ledový vrchol. Náraz vrchol rozdrtil a za obrovského výbuchu páry pohřbil Ferra hluboko v ledu. Pod dopadem, který byl cítit po celém světě, se roztřásla země. Jak svět duněl příchodem primarchy, hory se bortily a vznikaly obrovské trhliny.
Barbarské klany obyvatel, tvrdí a vyrovnaní lidé, jež nikdy dříve nespatřili tak oslnivé světlo, byli vystrašení i fascinovaní. Ferrus se nepřipojil k žádnému z těchto kočovných klanů, jako to udělalo mnoho z jeho bratrů na jiných vlastních domovských planetách. Spíše vyhledával výzvy, aby se stal silnějším a odolnějším.
Legendy obyvatel předávané po věky z otce na syna popisují první neskutečné Ferrovy činy. Nikdo se mu silou nedokázal vyrovnat, ač se snažil nalézt soupeře sobě rovného. Ať přijal jakoukoli výzvu, vždy zvítězil. Podle jednoho často zmiňovaného mytického příběhu jednou vyzval k měření sil bouřkového obra. Obr zdvihl rukama horu a položil ji zpět o míli dál. Jeho smích odumřel, když si Ferrus naložil na záda celé pohoří a odnesl jej na sousední ostrov. O poníženém obrovi pak už nikdo neslyšel.
Ferrus vyšplhal na nejvyšší hory, proplaval ty nejhlubší oceány – vždy posouval své hranice a hranice svého těla, svou odolnost a sílu až na nezměrnou úroveň. Pro svou sílu a zuřivost se stal mezi lidmi z klanů, kteří si těchto vlastností velmi cenili, věhlasným a obávaným, takže ho přijali jako vlastního.
Ferrus se nikdy nepokoušel ukončit spory mezi klany, viděl, že takové soupeření je zdravé a že je posiluje. Nejlegendárnější příběh, jenž je zaznamenán ve Zpěvu cest, epické básni neznámého původu vypráví o jeho titánské bitvě s Asirnothem, Velkým stříbrným wyrmem. Imperiální učenci předpokládají, že monstrum byla ve skutečnosti entita s necronskou konstrukcí odolná proti poškození.
Podle pověsti Ferrus Asirnotha roztavil v magmatu. Kov se roztavil přímo do jeho rukou a spojil se s jeho tkání. Tím získal Ferrus doslova kovové ruce, podle kterých dostala legie i svůj název, Železné Ruce.
Poté se Ferrus vrátil ke klanům a začal je učit o technologii. Pod jeho vedením postupovaly klany neuvěřitelnou rychlostí a Medusa začala prosperovat. Ale Ferrus se postaral o meziklanovou rivalitu a boje tím, že se k žádnému nepřidal. Viděl tuto konkurenci jako zdravou a dobrou pro vývoj společnosti.
Nakonec přišel na Medusu Císař a Ferrus Manus testoval sebe i jeho ve všem od vedení kataklyzmatické bitvy až po fyzické úkoly. Konečně, když našel, co opravdu hledal, přijal Ferrus Císaře lidstva jako svého pána a bylo mu věnováno velení nad legií vesmírných mariňáků, se kterými se zapojil do Velké křížové výpravy.
Velká křížová výprava
Jak již bylo řečeno, během Velké krusády nebylo bližšího pouta, než to mezi Fulgrimem a Ferrem a stejně tak mezi jejich legiemi. Během Velké křížové výpravy často bojovali bok po boku, kdy jeden bojový styl doplňoval nedostatky toho druhého. Toto pouto však skončilo tragicky, když Fulgrim podlehl otrávenému šepotu Chaosu a Horovi a nedokázal přemluvit svého bratra, aby mu stál při této otevřené rebelii po boku. Po jejich prvním souboji zůstal Ferrus v bezvědomí a jeho flotila byla zmrzačená, ale Fulgrim se nebyl schopen přinutit, aby svého bratra zabil.
Horova Hereze
Fulgrim přistoupil k Ferrovi ještě před Kacířstvím a snažil se ho zlákat na stranu Chaosu. Ferrus byl tak rozzuřený tímto návrhem, že napadl Fulgrima a zapojil své bratry vesmírné mariňáky do titánského souboje s Císařovými Dětmi. Během tohoto souboje byl zničen Fulgrimův meč Ohnivá čepel, který pro něj ukoval sám Ferrus, ale nakonec byl Ferrus poražen a téměř Fulgrimem zabit.
Fulgrim odešel zklamaný, že se jeho nejbližší bratr nechce přidat k Horovi proti Císaři. Nařídil zmrzačit flotilu Železných Rukou. Nechtěl ji zničit v naději, že udrží Ferra naživu a pokud možno mimo konflikt. Železné Ruce pak ovšem byli jednou z legií Astartes, kterou svolal Císař, aby porazili zrádce na Istvaanu V.
Po opravě flotily vzal Ferrus nejrychlejší loď a odletěl na Istvaan V pouze se svojí kompanií veteránů. Téměř všichni z nich pak zemřeli během bitvy, ve které byli sevřeni mezi zrádcovskými legiemi, chyceni mezi kladivem Císařových Dětí a kovadlinou Železných Válečníků a podporou od ostatních tří legií ve druhé vlně masakru.
Někteří říkají, že Ferrus přežil Istvaan V a nyní dlí na Marsu, ale Železné Ruce toto tvrzení velmi důrazně popírají. Pravdou je, že Fulgrim osobně sťal Ferra během masakru v přistávací zóně na Istvaanu V pomocí Chaosem očarovaného démonického ostří, které našel na světě Laer (a právě tato čepel byla v konečném důsledku odpovědna za Fulgrimův pád na stranu Chaosu).
Fulgrim byl rozrušen náhlým prozřením, že právě zabil svého nejbližšího bratra svýma vlastníma rukama. Tak moc, že podlehl šepotu Chaosu, který mu sliboval usnadnit jeho bolest a poslat ho do zapomnění, kde nic neexistuje. Nakonec dal na žádost démona ukrytého v jeho čepeli, který posedl jeho tělo a překrýval Fulgrima v jeho vlastní mysli. Mohl už jenom sledovat, jak ho démon uvnitř něj změnil na prince démonů ve službách Slaaneshe. Osobně poté donesl zohavenou hlavu Ferra před Hora Vojevůdce, jenž ji posadil nad svůj trůn.
Etymologie
Ferrus Manus znamená latinsky "Železné Ruce".
