Konec věků: Počátek konce

„Mrtví povstávají,
království padají,
Chaos vládne.
Toto je Konec věků.“

Temní bohové si rozhodli, že už si nechtějí se světem Warhammeru pohrávat. Jsou rozhodnuti jej získat jednou provždy. Po celém světě se otvírají portály plné krvelačných démonů, z nebe prší meteorický déšť chaotitu a mezi obyvatelstvem se šíří mutace.

Na nebi se zjevila dvouocasá kometa, pro mnohé znamení naděje. Ve skutečnosti ale zvěstovatel změny pořádků. Neboť svět Warhammeru čeká největší zkouška v jeho dějinách.

Lizardmeni. Velký plán Prastarých selhal. Slann v budoucnu vidí jen zkázu a ničení. Armády lizardmenů jsou těžce zkoušeny jako invazemi démonů, tak všude se rojícími skaveny. Přes veškerou přípravu, kterou podnikli, jsou lizardmeni sotva schopni záplavu zadržet. Nikoliv však zvrátit. Džungle Lustrie jsou v plamenech a osud lizardmenů visí na vlásku. Nastává čas na Exodus.

Chaos. Chaos sílí. Po celém světě se otevírají díry do reality, skrze které proudí do světa smrtelníků démonické hordy. Některé z těchto bran kolabují a posílají démonické služebníky zpět do nehmotna. Jiné ale drží a jsou epicentry zkázy šířící se do širého okolí. Největší z těchto ran v realitě se nachází v Pustinách Chaosu, daleko na severu Starého světa. Zde se pod praporcem vyvoleného shromáždily hordy všech čtyř hlavních mocností. Archaon, Pán Konce věků, má před sebou osud, na jehož konci srazí svět Warhammeru na kolena. Prozatím vyčkává a jeho armáda každým dnem sílí, posilována jak démony, tak smrtelnými služebníky Chaosu. Někteří z jeho pobočníků čekání nevydrží a sami vyráží plenit na jih. A Archaon je nechává, neboť ví, že každá taková horda jen oslabí obranu jeho nepřátel.

Archaon

Temní elfové. Počátek Konce věků byl pro temné elfy neblahý. Jejich domovina byla napadena nájezdníky z Norsky, služebníky boha krve Khorna. Temní elfové byli chyceni zcela nepřipraveni a mnoho jejich armád a pevností padlo pod drtivým náporem válečníků a démonů Boha krve. V posledním okamžiku se k temným elfům vrátil jejich Čarodějný král, Malekith, ze záhadné výpravy kamsi do neznáma. Jeho zloba ze zmatku, který zavládl v jeho zemi, byla nezměrná. Okamžitě přikázal stáhnout armády nájezdníků vyslané proti Ulthuanu. A jakmile se ty shromáždí, je rozhodnut vytáhnout v jejich čele proti služebníkům Khorna a potrestat je za jejich troufalost.

Vznešení elfové. Úleva ze stažení nájezdníků temných elfů netrvala dlouho, neboť po Ulthuanu začali služebníci Temných bohů brzy šířit zkázu a smrt. Mnohá slavná místa padla, mnoho statečných válečníků ztratilo svou duši tváří v tvář přicházejícím hrůzám. A co bylo nejhorší, válečníci Ulthuanu byli nejednotní, neboť fénický král Finubar Mořeplavec se uzavřel ve své věži a nevedl tak společnou obranu. Princ Kaledoru Imrik se po mnoha dnech plných smrti a ničení odhodlal předstoupit před radu a vznést požadavek na to, aby byl Finubar zbaven fénické koruny. V radě zavládl rozkol a právě v té chvíli dorazili Teclis a Tyrion, hrdinové tohoto věku, z neúspěšné výpravy za záchranou Tyrionovy dcery Aliathry ze spárů Mannfreda von Carstein. Přestože Tyrion odmítal postavit se do čela armád vznešených elfů, nakonec ustoupil a společně s Teclisem se jim podařilo hordy Chaosu z Ulthuanu vyhnat. Mezitím se na cestu vydala výprava vedená Eltharionem, mířící na záchranu Tyrionovy dcery. A mířila přímo do Sylvánie.

Říše. Říší se šíří zmatek a mutace. Mannfredovi von Carstein se podařilo definitivně vytrhnout Sylvánii z říšské nadvlády. Velký theogon Volkmar se vydal přímo do temnoty, která zahalila tuto provincii, rozhodnut zastavit tohoto upíra. A už se nevrátil. Ještě než mohl císař Karl Franz vytáhnout v čele armády v jeho stopách, dorazili k němu jezdci z Kislevu. Nežádali o pomoc Říše, neboť Kislev už prakticky padl. Místo toho přišli svého pradávného spojence alespoň varovat. Síly Říše, notně ztenčené v počtech nebezpečnou cestou a propukajícími nemocemi, dorazily na hranice v poslední chvíli. Nájezdníky porazily, jen aby se dozvěděly, že dál na severu se nachází hned několik ještě větších hord Chaosu. A Karl Franz se mezitím zoufale snažil najít spojence.

Bestiáci. Všude po celém světě se k nebi začaly tyčit nové a nové monumenty zasvěcené Ničivým silám. A k nim, vábeni jako můry ke světlu, se stahovali bestiáci a další temní tvorové, které svět už nespatřil po celé generace.

Lesní elfové. Les Athel Loren umíral spolu se smrtelně zraněnou Ariel. Spolu s tím takřka každým jeho zákoutím proudily hordy bestiáků. Ať lesní elfové bojovali, jak mohli, zkáza byla nezastavitelná. Pak do lesů vstoupil nový vetřelec. Věčná královna vznešených elfů Alarielle byla přijata s nedůvěrou. Alarielle ovšem padla před radou lesních elfů na kolena a prosila ji o pomoc pro Eltharionovu misi na záchranu její dcery Aliathry ze spárů Mannfreda von Carstein, s vírou, že pokud nebude zachráněna, stane se něco strašného. Nakonec promluvil Durthu, nejstarší z Pradávných. Alarielle dostane pomoc, kterou žádá a do Sylvánie bude vyslána armáda lesních elfů. Ale cena bude vysoká, Alarielle se musí pokusit zachránit Strom věků a spolu s ním i celý Athel Loren.

Bretonnie. Bretonnii už dlouho stíhaly pohromy. V zemi propukla občanská válka, když nevlastní syn krále Louena Mallobaude vytáhl proti svému otci a k jeho vojům se přidali nejen různí vyhnaní rytíři, ale i tři vévodové. Po roce bojů, když už se zdálo, že král má vítězství na dosah, se ukázala pravá podstata Mallobaudovy zrady – spojenectví s nekromantem Arkhamem Černým. V bitvě u Quenelles, ve střetu s armádou mnohem větší než byla jeho a lesních elfů, kteří mu přišli na pomoc, král padl. Co se stalo s jeho tělem, je záhadou. Jedna po druhém padala nesjednocená vévodství pod Mallobaudovo jho, neboť jej nemohl porazit žádný smrtelník. Jenže legendární Zelený rytíř smrtelníkem nebyl. Než mohl Mallobaude utéct před svou zkázou, Zelený rytíř jej sťal a v následném boji spolu se znovu sjednocenými bretonskými vévody rozprášil jeho armádu. Nakonec se ukázalo, že Zeleným rytířem nebyl nikdo jiný než Gilles le Breton, legendární zakladatel Bretonnie. Ovšem jen pár dní po korunovaci v zemi propukl mor, následovaný chaotitovými meteory a mutací četného obyvatelstva. Zdálo se, že Bretonnie utone v Chaosu, ale tomu byl Gilles le Breton připraven zabránit.

Trpaslíci. Za hradbami svých pevností, trpaslíci vyčkávali. Ze strážních věží vysoko na vrcholcích hor viděli temnotu shromažďující se všude kolem. Ani ti nejstarší z nejstarších si nepamatovali dobu, během které by se sešlo tolik temných zpráv. Někteří z králů se rozhodli zavřít se ve svých pevnostech, zatímco jiní byli připraveni pochodovat do velké války. Ale velekrál Thorgrim prozatím nebyl rozhodnut ani pro jedno.

Orkové a goblini. Ve vzduchu byla cítit válka. Tak silně, jako to žádný zelenokožec tohoto věku nezažil. Vábení boje bylo tak silné, že zachytilo i ty nejizolovanější kmeny. A okolo těch největších válečných vůdců se začaly shromažďovat celé armády. Třemi největšími byli černý ork Grimgor Železokožec, černý goblin Skarsnik a orčí šaman Wurrzag.

Ogří království. Ani Ogří království v Truchlivých horách neminula zlá znamení na obzoru. Hory se pod jejich nohami chvěly a četné sopky protkávající celé pohoří bublaly novou aktivitou. Chvějící se země probudila i mnohé nebezpečné tvory, ti však nakonec nebyli pro zocelené ogry žádnou hrozbou. Mezi jejich kmeny však začala vzrůstat nejednotnost a neochota podřídit se vládě velkotyranta Graesa Zlatozuba. Některé kmeny a velcí ogří hrdinové se vydali na vlastní pěst plenit okolní svět – k velkému Graesovu vzteku. Jenže ve chvíli, kdy byl velkotyrant připraven vytáhnout jim v patách a pomstít se, proběhla Truchlivými horami taková vlna erupcí, že se celé území stalo nebezpečným dokonce i pro ogry. A velký exodus celé jejich rasy započal.

Skaveni. Příchod Konce věků vlil skavenům novou krev do žil. Jejich aktivita vzrostla na nebývalou úroveň – a oproti dřívějším podobným případům z ní už neklesla. Skavení voje zaplavily Estalii a Tileu a obě tyto země si zcela podmanily. Tisíce přeživších byly poté vehnány pod zem, aby otročily na dalších částech plánu Rady třinácti. Rady, ke které promluvila samotná Rohatá krysa.

Skaveni

Králové hrobek. Settra, Král králů, sledoval nebezpečí formujíc í se na horizontu se znepokojením. Jeho vláda měla trvat milion let a on byl rozhodnut se o to postarat. Udělal proto dosud nevídaný krok, poprvé přikázal probudit všechny ostatní krále hrobek. Do jednoho. Netrvalo dlouho a Nehekhara ožila nemrtvým životem. Každá legie, každý služebník Khemri se posunul do nových pozic. Připraven čelit jakémukoli nepříteli, který se odváží vkročit na jejich území.

Upíří hrabata. Mannfred von Carstein konečně spustil plán, který spřádal celá desetiletí. Podařilo se mu vypátrat následníky devíti upírských linií a získat do svých rukou mocné hrdiny lidí a elfů – Morganu le Fay, elfku Aliatharu a velkého theogona Volkmara. Ani Sylvánie, nyní skrytá pod hradbou temnoty nebyla ušetřena vpádů démonů – nicméně ty nikdy netrvaly dlouho, neboť nemrtvé armády se vždy dokázaly s těmito útoky spořádaně vypořádat. Největším Mannfredovým problémem byla kouzelná hradba vztyčená okolo Sylvánie Balthazarem Geltem, patriarchou kolejí magie, která znemožňovala jak Mannfredovi, tak komukoli z jeho služebníků vykročit za hranice jejich země.

Scholarly Lite is a free theme, contributed to the Drupal Community by More than Themes.